Als Gerichtsmediziner und Historiker untersucht Ludvik Soucek mysteriöse Todesfälle, die in der Geschichtsschriebung umstritten und widersprüchlich dargestellt sind. Seine Methoden sind beeindruckend, seine Beweisführungen prägnant. Er legt Fakten frei und zieht gewagte Schlußfolgerungen in den Fällen: Julius Caesar, Jesus, Vlad IV./Dracula, Papst Klemens II., König Ladislaus Postumus, Ludwig XIV., Napoleon, Abraham Lincoln und Rasputin.
Radioaktivní ptáci bez očí, kteří celá staletí čekají v neprobádaných zákrutech jedné islandské jeskyně na odhalení jistého tajemství, to je jeden z hlavních motivů knihy Cesta slepých ptáků klasika naší science fiction. A jak to všechno souvisí se zámořskými plavbami starých Vikingů, o tom všem se dočtete i ve druhém dílu knihy zvaném Runa Rider.
První dva díly trilogie Cesta slepých ptáků.
2. vydání.
Závěrečná část trilogie Cesta slepých ptáků. Kosmická loď Rider, která dorazila před 10 měsíci na Mars a s jejíž posádkou bylo vzápětí ztraceno spojení, se za nepochopitelných okolností objevila na ledovci jedné z nejnepřístupnější oblasti Himálaje. Co se stalo na Slunečním jezeře?
Nebe plné balónů (vyd. 1969) - půvabná knížka k oslavě všech od 18. stol až do dneška působících aeronautů, kteří svým obdivem pro vzduchoplavbu otevřeli cestu letadlům. Není to ani historické vylíčení všech úspěšných či neúspěšných pokusů s mongolfierami a balony, provedených v Praze, ani soubor fejetonů a zpráv o těchto pokusech, spíše humorná oslava.
Klub Bratrů černé planety se scházíval v Paříži v Latinské čtvrti v malé kavárničce kolem roku 1902. Jejich odznakem byla uhlazená kulička z černého kamene, kterou obepínal pás stříbrného plechu; model planety Saturn. Klub, naprosto tajný, sdružoval muže nejrůznějších národností, nejrozdílnějšího společenského postavení a nejrozmanitějších osudů… Známý autor vědeckofantastických knih pro mládež zpracovává v této knize v podobě čtyř příběhů, plných dobrodružství a záhad, část materiálů klubu Bratrů černé planety, klubu, který se scházel v Paříži v Latinské čtvrti v malé kavárničce kolem r. 1902. První příběh je o jetim – sněžném muži z Himálaje, druhý objasňuje nevysvětlitelnou záhadu ztroskotání anglického parníku Rip Van Vinkle, třetí vypráví o výcviku amerických kosmonautů a ve čtvrtém,odehrávajícím se v SSSR, jde o poselství z planety kroužící kolem Tau Velryby..
Soubor tří detektivních příběhů Dr. Ludvíka Součka, který se čtenářům dostává do rukou, není uspořádán chronologicky, ale podle exkluzivity. Tato exkluzivita odráží autorovu výjimečnost v literární tvorbě. Úvodní příběh, Případ baskervillského psa, poprvé vyšel v roce 1972 a odkazuje na detektivní trilogii z let 1968 a 1970, v níž se objevuje soukromý vyšetřovatel na vozíčku, Martin Anděl. Tento příběh je inspirován nejslavnějším případem Sherlocka Holmese, ale Souček do něj vnáší prvky keltské magie, sci-fi a magického realismu, což dodává příběhu unikátní rozměr.
První dva příběhy tetralogie, Případ ztraceného suchoplavce a Případ Čerta č. 4, vyšly společně v roce 1968. V prvním příběhu se Martin Anděl, za pomoci redaktora Karlíčka, snaží najít ztraceného tatínka paní Kalousové, přičemž se odehrává v historickém kontextu Jubilejní výstavy 1891. Druhý příběh se zaměřuje na podezření z existence čertů a čarodějnic, které se ukáže jako racionální záležitost spojená s agentem hledajícím významný předmět z dob hitlerovského Německa. Souček vytváří napínavé a logické detektivky, které zanechávají silný dojem.
První díl trilogie Cesta slepých ptáků. Román Cesta slepých ptáků (SNDK 1964) popisuje nález podivných mimozemských artefaktů na Islandu. Hlavní hrdinové – doktor Kameník, jeho přítelkyně a později manželka Alena a dva Islanďané, lékař Bjelke a horský průvodce Thorgunn – se pokoušejí odhalit všechna tajemství spojená s těmito podivnými nálezy a noří se do hlubin islandských jeskyní stejně jako hrdinové Verneova románu Cesta do středu Země.
Hrdinou románu Cesta slepých ptáků je český lékař Jiří Kameník, který společně se svým islandským kolegou zjišťuje, že dosud neprobádané jeskyně pod islandským kráterem Sneffelds skrývají úžasná tajemství. Souček v knížce umně spojuje vzrušující témata mimozemšťanů a dávných Vikingů a zřetelně demonstruje svou lásku ke všemu neprobádanému a záhadnému. Dalšími romány Runa rider a Sluneční jezero pokračuje Součkova známá Cesta slepých ptáků. Autor v nich umně splétá vzrušující témata kosmických letů, mimozemšťanů a dávných Vikingů. Napínavý děj odvíjí od nálezu pokladu patřícího kdysi Ottarovi, nejslavnějšímu vikingskému mořeplavci. Trilogie Cesta slepých ptáků, Runa rider a Sluneční jezero přesvědčivě dokládá, že Ludvík Souček nade vše miloval všechno neprobádané a záhadné.
Po několika letech čekání přichází další pokračování proslulé série „Sebraných spisů“ doktora Ludvíka Součka, významného českého sci-fi autora 20. století. Nakladatelství Akcent nyní doplňuje soubor o tři klíčové povídky z autorova nejplodnějšího období (1968–1972), ovlivněné volnomyšlenkářstvím doby před okupací Československa sovětskými tanky. Povídka „Pevnost bílých mravenců“ byla poprvé vydána v roce 1971 spolu s příběhem „Ďáblův prsten“, humornou novelou s výtečnými dialogy, která vychází z úspěšné Součkovy divadelní sci-fi hry „Záhada s M“ z roku 1970. Oba příběhy mají pevné sci-fi základy, přičemž dobový kontext je typicky součkovsky matoucí, což přispívá k autentičnosti. Povídka „Železo přichází z hvězd“ zůstala nedokončena, což může souviset s množstvím autentických prvků. Poprvé byla vydána až posmrtně v roce 1983, přestože byla napsána již v roce 1969. Absurdně, její nedokončené závěrečné věty tvoří jeden z nejpoetičtějších konců v Součkově díle, naznačující tajemství a Existence Odjinud. Mistr končí slovy o zmizení světa a cestě vědomí, což předjímá pozdější celosvětově známou „Hvězdnou bránu“.
Soubor vědeckofantastických příběhů, z nichž první díl líčí cestu několika našich i zahraničních vědců po stopách J. Verna na Islandu. Druhý zachycuje tuto skupinu, jak zde objevuje stopy cizí civilizace... První dva díly trilogie Cesta slepých ptáků.
Ludvík Souček, jeden z najúspešnejších autorov populárno-vedeckých prác a vedeckofantastických próz. Tušením súvislosti voľne nadväzuje na titul Tušenie tieňa (Tatran 1981). Obidve knihy tvoria svojráznu encyklopédiu prienikov do sveta prírodovedeckých a spoločenských disciplín, a to najmä do jeho nepreskúmaných oblastí, autor upozorňuje opäť na mnohé neriešené či nevyriešené otázky a problémy. Souček vie otázky položiť i hľadať na ne odpoveď. Čo-to o knihe prezrádzajú už názvy kapitol: Posúvanie hraníc, Prútik cisára Yua a dračie sily, Mamuty majú ešte vždy čo povedať, Hrozba magnetického poľa, Meteority čudné, nedocenené a podnetné, Od zmiznutých lodí k iným vesmírom. Nesmierna zvedavosť, podrobné štúdium a úporné hľadanie faktov sú pre autora charakteristické. Uvažuje o pozoruhodných záhadách, „tajomstvách“ svetovej kultúry, našej civilizácie, na ktoré narážame pri poznávaní našej minulosti aj perspektív. Uvažuje často netradične, upozorňuje na nevyriešené problémy a ponúka ich riešenie. Zamýšľa sa popri inom napríklad nad skutočnosťami, ktoré prinášajú objavy archeológov i astrofyzikálne teórie, nad možnosťou existencie vysoko vyvinutých predvekých civilizácií i jestvovaní života vo vesmíre.
Populárně vědecká knížka volně navazující na Tušení stínu rozšiřuje a doplňuje okruh dosud neobjasněných otázek týkajících se původu člověka na Zemi, možností ničivých katastrof, existence a působení vyspělých mimozemských civilizací na kulturu lidstva aj. Autor k těmto hypotézám přistupuje kriticky a své závěry opírá o současné vědecké poznatky.
Vědeckofantastická kniha Ludvíka Součka Blázni z Hepteridy vyšla poprvé roku 1974 na pokračování v časopise Letectví a kosmonautika (v sešitové edici Karavana pražského Albatrosu pak znovu až v letech 1980 a 1986, tedy po autorově smrti). Znalec sci-fi literatury Ondřej Neff je označuje za „vesmírnou operu", neboť je podle něj „vybavena náležitými rekvizitami, jako jsou mimogalaktické cesty mimoprostorem…" Pravdou je, že literární zápletka Bláznů z Hepteridy je konglomerátem celé řady „záhadologických" oblastí, do nichž kdy autor ve svých výzkumech zabrousil: tajemné tibetské mnichy, jejich Shabhallu (Shampulah) i potenciální záhadné schopnosti (například „samozřejmost" čtení myšlenek) zde mísí s kosmologickými teoriemi černých i červích děr či dokonce „červotočivého vesmíru"; pradávné civilizace Harappy, Mohendžodara, Chetitů anebo Sumerů prolíná s bájnou archou Noemovou (obří sedmiveslice – hepterida) a jejím údajným přistáním na Araratu… Jako první cíleně zaměřený literární soubor české sci-fi spatřil roku 1973 světlo světa Součkův Zájem galaxie. Cyklus dvanácti fantastických sci-fi povídek tehdy vyšel v edici 13 nakladatelství Mladá fronta. Jeho náměty čerpají převážně z historie. Souček se v nich zamýšlí i nad „základní dänikenovskou otázkou", zda naši Zemi náhodou, v průběhu věků, nenavštívili mimozemšťané. Nechybí ani autorovo oblíbené cestování časem.
Druhá část trilogie Cesta slepých ptáků. Dosud neutichl rozruch kolem Kameníkova objevu silikonových soch a Černé chobotnice a včera došla z Islandu zpráva, že inženýr Borgland nalezl další systém jeskyň a nové doklady neodhadnutelné ceny. Zároveň se dovídáme, že nové stopy meziplanetární návštěvy odhalil dr. Bjelke na své nedávné cestě do Jižní Ameriky. Tak vzhůru do Amazonie za zlatým pokladem, patřícím kdysi nejslavnějšímu vikinskému mořeplavci Ottarovi, a dalšími záhadami.
Kniha čtenářům představuje žijící legendu, kreslíře MILANA RESSELA, a to doslova od jeho prvních tahů tužkou na komiksovém poli.
Vedle kultovních příběhů DESETIOKÝ, KRAKEN zde najdete komiksy s názvy: VEZEME DOMŮ SLUNCE, PLANETA PTÁKŮ, ZEMĚ ZET, SIRIANÉ, DOBÝVÁNÍ PLANETY AX, TROSEČNÍCI a mrazivé impozantní memento ABO FALIO.
MNOHÉ Z NICH NEBYLY NIKDY REPRODUKOVÁNY!
Kniha obsahuje bohatý doslov.
Kniha Rakve útočí popisuje nepříliš známou bitvu americké války Severu proti Jihu, bitvu originálních obrněných lodí Merrimac a Monitor. Tato kniha se řadí mezi Součkovu historicky laděnou literaturu faktu. Druhou část knihy tvoří Zapomenuté rukopisy, složené z textů vybraných z dosud knižně nepublikované pozůstalosti L. Součka.
V dávné minulosti lidstva nacházíme jisté pozoruhodné skutečnosti naznačující existenci ztracených civilizací, podivných a nám vzdálených. Znamená to tedy, že vývoj lidstva je delší a složitější, než jsme se dosud domnívali, nebo došlo ke kontaktu s obyvateli jiných světů? Ludvík Souček vychází ve své knize z vědeckých objevů nejrůznějších disciplín (astronomie, biologie, geologie, archeologie aj.), učiněných zejména v posledních letech, seřazuje je osobitým systémem, přesvědčujícím čtenáře o existenci "bílých míst" čili tušení stínu. Vysvětluje zároveň tzv. indicie, ať jsou to hmotné nálezy nebo nepochopitelné znalosti dávných civilizací, v jejichž hodnocení je však kritický a obezřelý, sám věnuje kapitolu vyvracení mýtů a vysvětlování záhad, jež záhadami nejsou.
Dva zcela zásadní komiksy vychází v limitované sběratelské publikaci v číslovaném nákladu 100 výtisků. Kniha je signována kreslířem Milanem Resselem. Reprodukováno z originálů v původní velikosti 440x310mm.
Kniha obsahuje dvě vědeckofantastické povídky pro mládež: Ďáblův prsten je rekonstrukce příběhu mladého vojáka Pařížské komuny, kterého chytily a zkoumaly bytosti mimozemské civilizace a po více než sto letech propustily v Čechách. Pevnost bílých mravenců vypráví o dobrodružstvích znalce hmyzu, který zabrání nacistickým vědcům zneužít proti lidstvu schopností zvláštních termitů, zanechaných kdysi na Zemi expedicí z vesmíru.
Klub Bratrů černé planety se scházel v Paříži kolem roku 1902 v malé kavárně. Jejich symbolem byla kulička z černého kamene obepnutá stříbrným páskem, představující planetu Saturn. Tento tajný klub sdružoval muže různých národností a osudů. Ludvík Souček, který odhalil tajemství klubu, zpracoval část jeho materiálů, což vedlo k vytvoření napínavého souboru plného dobrodružství a záhad.
První příběh se odehrává v Himálaji, kde anglický badatel sir Henri Elwes objevuje pravdu o jetim. Druhý příběh objasňuje záhadu ztroskotání anglického parníku Rip Van Vinkle skrze kormidelníka, jediného přeživšího. Třetí vyprávění se zaměřuje na výcvik amerických kosmonautů, zatímco čtvrtý příběh na Urale přináší vesmírné poselství z Tau Velryby.
V dalším románu „Krotitelé ďáblů“ Souček vtahuje čtenáře do příběhu českého přírodovědce, který se z běžných povinností dostává na romantickou cestu do mongolských stepí. Jeho výprava po tajemném Olgoji Chorchoji přináší řadu zvratů a dobrodružství, která ho málem stojí život. Odpoví na otázku, zda skutečně vypátrá bájného červa nebo jeho „formu“.
Dobrodružný román s detektivní zápletkou. Napsat svůj výklad, nové řešení slavného detektivního případu, jejž popsal Arthur Conan Doyle v Psu baskervillském, je buď troufalost, nebo důkaz nevšední invence, fantazie a koneckonců jistoty nového poznání. Ludvík Souček našel překvapující nové okolnosti vraždy na aberporthských vřesovištích a neváhal s jejich zveřejněním. Do hry se dostávají neuvěřitelné souvislosti, přímo kosmického dosahu a klíč v jejich zjištění je skryt v slavných kultovních kamenech Stonehenge. Součkův detektiv Anděl vysílá svého přítele redaktora, aby na místě ověřil dosud roztroušená a vlastně špatně interpretovaná fakta, jimiž dokonce velký Doyle zakryl pravé zjištění smrti nešťastného Baskervilla.
Dvanáct vědeckofantastických povídek se zabývá otázkou: „byli zde vyslanci mimozemské civilizace, nebo nebyli“? Autor vychází z předpokladu, že v kosmu je veliké množství planet, na kterých se zrodil život a byla vytvořena kosmická civilizace. Odpovídá tedy na danou otázku: „mohli zdebýt“. Z povídek je patrná autorova všestranná informovanost o soudobých i očekávaných vynálezech – a přesto si ve vlastním doslovu přeje, aby jeho povídky byly přijaty jako „zajímavé myšlenky a kratochvilné pohádky pro dospívající mládež a dospělé“. Jeho doslov je vlastně odborné pojednání, které se dotýká mnoha otázek kosmogonie
Kniha přináší soubor patnácti Součkových sci-fi povídek. Autor se zde opět projevuje jako mistr svého žánru, protože všechny povídky, které se v tomto výboru objevují, mají napínavý děj, přesně tak, jak se ve sci-fi sluší a patří, jsou prodchnuté atmosférou záhady a pravým součkovským vtipem.
Druhá polovina sbírky Operace „kili a článek o tajemstvích kolem osoby Adolfa Hitlera tvoří obsah knihy Případ Hitlerových zubů, ponorek, letadel, charakteru a sebevraždy. -- zdroj: legie.info --
Historickou skutočnosťou v tomto dobrodružnom románe s vedecko-fantastickým rámcom je zmiznutie vzácnej komnaty z jantáru, ktorú nemeckí okupanti ukradli počas II. svetovej vojny z jedného cárskeho paláca pri Leningrade. Záhadu sa podujmú rozriešiť hrdinovia tohto príbehu - jeden pražský redaktor, jeho priateľka historička a telesne postihnutý Martin Anděl, nezvyčajne vzdelaný a rozhľadený človek. Priam detektívne pátranie zavedie hrdinov najprv do Grónska, potom do Ameriky na Floridu. Všade na cestách ich prenasledujú protivníci - bývalý nacistickí pohlavári, čo žijú skrytí pred svetom a z nakradnutých bohatstiev financujú vývoj tajných zbraní. V súvislosti s týmito zbraňami sa autor dostáva až k lietajúcim tanierom a k cestovaniu v čase.
V knížce Případ jantarové komnaty se klasik české „záhadologie“ zabývá pravděpodobnými osudy slavné jantarové komnaty, zdaleka největšího jantarového pokladu, která byla německými speciálními jednotkami převezena do Německa a nakonec umístěna na zámku Wildenhof. Oprávněně lze předpokládat, že, přes přímý Hitlerův rozkaz, unikla zničení, přesto však v posledních válečných letech zmizela a už ji nejspíš nikdo nespatřil. Autor pátrá po osudech těch, kteří ve se ve zmíněné době pohybovali v její blízkosti, a z nalezených informací rekonstruuje tehdejší události a vytváří vlastní logické hypotézy.
Napsat svůj výklad, nové řešení slavného detektivního případu, jejž popsal Arthur Conan Doyle v Psu baskervillském, je buď troufalost, nebo důkaz nevšední invence, fantazie a koneckonců jistoty nového poznání. Ludvík Souček našel překvapující nové okolnosti vraždy na aberporthských vřesovištích a neváhal s jejich zveřejněním. Do hry se dostávají neuvěřitelné souvislosti, přímo kosmického dosahu a klíč v jejich zjištění je skryt v slavných kultovních kamenech Stonehenge. Součkův detektiv Anděl vysílá svého přítele redaktora, aby na místě ověřil dosud roztroušená a vlastně špatně interpretovaná fakta, jimiž dokonce velký Doyle zakryl pravé zjištění smrti nešťastného Baskervilla. K vzrušující, ba šokující, ale hravě vtipné detektivce připojuje editor neméně zajímavý Případ ztraceného suchoplavce a Čerta č.4.
Ve sbírce Velký rekonstruktér vyšel román Pevnost bílých mravenců a několik již publikovaných i dosud nepublikovaných povídek. Obsah: Pevnost bílých mravenců -- Zrození proroka -- Čertík Mefisto Andělské poslání -- ...dej, ať se tě bojíme... -- Velký rekonstruktér -- Velice zdařilý koktajl -- Vítězství a naplnění osudu dobrého krále Macbetha v provedení divadelního souboru špitálu v Charentonu za vedení pana Sada roku 1808 -- Prouklovi kočkeni
Co bylo vlastně hvězdou nad Betlémem? Jak Polynésané překonávali obrovské plavební vzdálenosti? Je pravěká hvězdárna Stonehenge počítačem doby kamenné? Způsobila smrt členů expedice do Tutanchamónovy hrobky „kletba faraónů“? Proč prohrálo Německo válku? Tyto a další záhady naší minulosti řeší bezkonkurenčně nejoblíbenější český spisovatel sci-fi Ludvík Souček v knize, která vychází opět po dvaceti letech. – Vydání druhé.
Operace „Kili“ (Obzor 1970) je sbírka tří novel: Kursk 7/6/43/1207, Návrat domů a Kili. První z nich, humorně líčící přistání stroje času z budoucnosti uprostřed tankové bitvy u Kurska za druhé světové války, popudila tehdejší cenzuru svým svérázným líčením heroické historické události natolik, že kniha byla dodatečně stažena z prodejen a jen část nákladu se dostala mezi čtenáře.
Ústředním motivem čtivě psané knížky je významná bitva dvou obrněných lodí – seveřanského Monitoru a jižanského Merrimaku – v níž se poprvé v dějinách projevila strašná tvář moderní technické války. Tuto válečnou epizodu, která ovlivnila další průběh války Severu proti Jihu, zasazuje autor do širokého rámce historických událostí, jež se snaží zbavit legend a mýtů. 2. vydání
Román Blázni z Hepteridy je situován do daleké budoucnosti, až do 25. století. Pozemský televizní štáb natáčí další díl nekonečného seriálu, tentokrát na planetě Hepterida. Když se chystá na cestu domů, dojde k dramatickým událostem: dva členové štábu jsou uneseni, z oběžné dráhyzmizí kosmická loď zajišťující návrat na Zemi a přistávací člun je zničen. Dva zbylí Pozemšťané jsou odkázáni sami na sebe a mají malou naději, že ještě někdy spatří rodnou planetu. Tohle všechno je však pro autora pouhá startovní čára, od níž odvíjí napínavý děj plný nápadů a dobrodružství.
Údajně jediná dochovaná kapitola ze Součkovy knihy Tušení světla. Osudný třetí díl trilogie (prý 300 stran) údajně existoval v jediném výtisku, jenž doktor nosil pořád sebou. Nakonec však vyšlo jen torzo (respektive cosi úplně jiného) Po stopách bludiček (1992)…
Pro Ludvíka Součka byla příznačná jeho tvůrčí metoda: ani sebeodvážnější hypotézy neodmítal a priori, ať šlo o dávně civilizace, kosmogonii či ufologii. Nesměly však odporovat dosaženému stupni poznání a vědecké pravdě. Nepřekvapí tedy, že ve svém posledním díle, svérázně nazvaném Obrazový opravník obecně oblíbených omylů, autor uvádí na pravou míru nesprávná tvrzení zakořeněná často po století v lidském povědomí a tvrdošíjně tradovaná dodnes. A protože tak činí s humorem a vtipem, je jeho Opravník nejenom zdrojem poučení, ale také pohodovým čtením.
Sbírka jedenácti SF povídek Ludvíka Součka.
Povídky:
Prouklovi kočkeni
Andělské poslání
...dej, ať se tě bojíme...
Čertík Mefisto
Velice zdařilý koktajl
Velký rekonstruktér
Vítězství a naplnění osudu dobrého krále Macbetha v provedení divadelního souboru špitálu v Charentonu za vedení pana Sada roku 1808
Zrození proroka
Desetioký
Kraken
Kili
Ludvík Souček naaranžoval setkání českého lékaře s anglickým lordem – fyzikem, jemuž se podařilo zkonstruovat „chronokomunikátor“ – zařízení, v němž se lze pohybovat proti proudu času. Souček přirozeně nemůže vynechat příležitost, aby nezamířil ke svému nejmilejšímu tématu – záhadám minulosti. Lord Stanhope se stejně jako autor domnívá, že v naší minulosti už někdo řádil: postavil gigantickou terasu v Baalbeku, zapomněl v dávném Turkestánu opasek z čistého hliníku a v Turecku galvanický článek. Lorda Stanhopa však předem láká záhada zničení Atlantidy, a proto se oba přátelé vydávají nazpět propastí času. Souček poutavě mísí dávný příběh ztracené kvetoucí civilizace se současností a opět přesvědčuje o svém zcela mimořádném vypravěčském talentu. Doslov Ondřej Neff, obsahuje zlomek nedokončeného románu Mnémosyné Inc. (cca 35 stran).
Uprostřed hlubokých lesů je objevena mrtvola muže s ústy plnými zlata, záhadnými předměty v brašně a srdcem probodnutým kůlem. Případu se ujímá kapitán Pros za asistence civilního pomocníka, zubaře s rozsáhlými profesními i encyklopedickými znalostmi a fortelem zapáleného fotoamatéra. Společně začnou rozplétat nitky záhady, která je postupně zavede do východoslovenské vísky i hlavního města. Případ se však nečekaně zkomplikuje, když dojde k další vraždě. Začíná se ukazovat, že jde možná o něco mnohem temnějšího…
Detektivní novela z psacího stroje autora Cesty slepých ptáků a Tušení stínu a souvislosti, vychází poprvé v knižní podobě.
Život a dílo zakladatele českého moderního fotografického umění přibližuje vstupní text, v němž L. Souček zaznamenává své rozhovory s Funkeho spolupracovníky, žáky a přáteli. Volil autentická svědectví, aby mohl"evokovat dostupnými prostředky člověka a intelektuální atmosféru, v níž žil". Výběr 132 snímků, vyhotovených mezi léty 1922 a 1940, dotvrzuje fotografovy kvality, jež se osvědčily u námětů nejrůznějšího druhu, které se pohybují v širokém rozpětí mezi umělými kompozicemi a záběry z měst a krajin.
Pobřeží krve je napínavý román ze zajímavého úseku dějin jedné skupiny chilských Indiánů, jejichž potomci se vyznačují touto neobvyklostí: někteří z nich mají modré oči či plavé vlasy. Jsou totiž potomky holandských otrokyň a zdejších Indiánů. Hlavními postavami příběhu jsou náčelníci Werapil a Kurín a Holanďanka Antje. Pevnost bílých mravenců je dobrodružným příběhem z africké džungle, v níž po návštěvě mimozemšťanů zůstali záhadní „bílí mravenci“ – umělé napodobeniny termitů, určené k vysílání zpráv na domovskou planetu návštěvníků. Kolonie bílých mravenců se pokusil zneužít šílený nacistický vědec, ukrývající se před spravedlností. Pobřeží krve, 1. vydání. Pevnost bílých mravenců, 2. vydání (první v Albatrosu).
První díl trilogie Cesta slepých ptáků. Román popisuje nález podivných mimozemských artefaktů na Islandu. Hlavní hrdinové – doktor Kameník, jeho přítelkyně a později manželka Alena a dva Islanďané, lékař Bjelke a horský průvodce Thorgunn – se pokoušejí odhalit všechna tajemství spojená s těmito podivnými nálezy a noří se do hlubin islandských jeskyní po stopách hrdinů Verneova románu Cesta do středu Země.
Zajímavá kniha vychází z reálných možností fotografa-amatéra. Poskytuje odpověď na speciální otázky technického rázu a naznačuje i co a jak fotografovat, aby snímek odpovídal moderním požadavkům. Seznamuje s pracemi vynikajících světových umělců i s názory našich známých fotografů-specialistů. 1. vydání.
Příručka pro cestující, kteří rádi fotografují, je psána svěžím způsobem. Současně s informacemi technického rázu a radami, jak vytvořit snímky různých objektů (zvláště na horách, u moře, ve městě a při fotosafari) vybízí autor i ke vkusu a taktu a doprovází svá upozornění vyprávěním zajímavých historek. Jsou připojeny ukázky výtečného umění našich i zahraničních fotografů.
Ludvíka Součka mj. hodně zajímaly fotografie. Hodně fotografoval a ve víkendové příloze deníku Mladá fronta vedl fotografickou rubriku. Tato kniha je, jak už napovídá její název, také o fotografování.
Dobrodružné příhody členů československé studijní expedice v neprozkoumaných částech Mongolska, kde vedle splnění svých vědeckých úkolů pátrají po tajemném zabijákovi... Knížku doplňují zajímavosti o Mongolsku, jeho obyvatelích a jejich životě.
Dva detektivní příběhy, v nichž vědecky fundovaný invalidní samotář a novinář řeší pomocí dokumentačního materiálu staré nevysvětlené policejní příběhy. V „Případu ztraceného suchoplavce“ jde o vysvětlení záhadného zmizení člověka, který přijel v r. 1891 z Terstu do Prahy,aby navštívil Jubilejní výstavu. „Případ Čerta č. 4“ objasňuje činnost tajné fašistické organizace werwolf na území naší republiky v r. 1945.
V medailónu, věnovaném významnému představiteli moderní krajinářské fotografie, charakterizuje autor hlavní rysy umělcovy tvorby a připomíná i průkopnické fotografické dílo Feyfarova otce. Hlavní část publikace, 88 stran, tvoří Feyfarovy fotografie, mezi nimiž převažují pražské motivya snímky Krkonoš. 2., rozšířené vydání
Další svazek oblíbené edice přibližuje život a fotografické dílo maďarského umělce, který byl významným spolupracovníkem Státního Bauhausu, založeného r. 1919 ve Výmaru z podnětu Waltera Gropia, průkopníka nových směrů vestavitelství.
Z množství nepotvrzených zpráv, nevyřešených otázek a hypotéz z nejrůznějších vědních oborů od archeologie přes výzkum vesmíru po zoologii a medicínu vybral autor ty nejzajímavější, které vzrušily nebo stále ještě vzrušují světovou veřejnost. Ukazuje, že mnohé z toho, co dnes vypadá jako nejbujnější fantazie, může mít v sobě zrnko pravdy a může v budoucnu vést k zajímavým objevům..
Tentokráte je svazek knižnice věnován dílu fotografa-amatéra, občanským povoláním chemika. Jeho dílo, charakterizované uzavřenými cykly, vznikalo v průběhu let mimo tvůrčí skupiny a možnosti publicity. Autor úvodní textové části se pokusil odhalit inspirační zdroje, pramenící z rozsáhlých kulturních zájmů umělcových, a upozornit na námětovou osobitost jeho cyklů, jež jsou básnickým svědectvím naší životní reality.
Úryvok z knihy: "Táto kniha sa usiluje o niektoré zásadné pohľady do minulosti ako výsledok štruktúry vedeckých poznatkov, a nie sterilných fantázií alebo ďalekosiahlych hypotéz prameniacich z povrchných dôvodov, z nedostatočne overených faktov alebo z vypočítavostí ovplyvnených mimorozumovými dôvodmi. Pri takomto prístupe sa kniha nevyhnutne zaťaží množstvom faktov a dôkazového materiálu, pre neodborníkov únavného, ale pre odborníkov, pravdaže, dôverne známeho. No nebolo iné východisko. Autor sa usiloval stoj čo stoj a dôsledne odlíšiť subjektívne domnienky od faktov overených na úrovni súčasného poznania a všeobecne prijatých, vyhnúť sa schematizácii, ktorá zjednoduše zložitú a neprehľadnú tematiku do krištáľovo čistého, priezračného, ale žiaľ, iba fantomatického kryštálu, ako aj unáhlenému generalizovaniu v prospech hypotézy, ktorá sa mu zapáčila."