Ein Dokument des ungebrochenen Mutes. Der tschechische Dramatiker und furchtlose Bürgerrechtler Václav Havel, der 1989 zum Staatspräsidenten seines Landes gewählt wurde, berichtet von privilegierter Kindheit und schwieriger Jugend., von seiner Arbeit am berühmten „Theater am Geländer“, von der ersten Dubcek-Ära und von den Ereignissen, die zur Gründung der Charta 77 führten, von Verfolgungen und Begegnungen. Sein Selbstporträt wird unvermeidlich zur Kritik des politischen, geistigen und kulturellen Geschehens in der CSSR. Es reflektiert die Rolle des Intellektuellen in schwieriger Zeit.
Geboren am 5. Oktober 1936 in Prag, konnte Havel aufgrund seiner Herkunft aus einer enteigneten «bourgeoisen» Familie nur umständlich eine Ober- und Hochschulbildung erlangen. Nach einer Lehre als Chemielaborant und dem Abitur an einer Abendschule debütierte er 1955 mit Kritiken in «Kveten» und veröffentlichte später in bedeutenden tschechischen Literaturzeitschriften. 1959 schrieb er sein erstes Stück, den Einakter «Rodinný vecer». Nach der sowjetischen Okkupation widersetzte er sich der neostalinistischen Gleichschaltung, erhielt ein Publikationsverbot und wurde wegen seiner Beteiligung an Protestaktionen schikaniert und observiert. 1977 wurde er als Mitbegründer der Charta 77 zu vierzehn Monaten Gefängnis verurteilt und danach unter Hausarrest gestellt. 1979 folgte eine Verurteilung zu viereinhalb Jahren Haft, von der er nur wegen einer lebensbedrohlichen Erkrankung die letzten Monate absitzen musste. Nach der Mitorganisation einer Gedenkveranstaltung für Jan Palach im Januar 1989 wurde er erneut festgenommen und zu neun Monaten verschärfter Haft verurteilt, jedoch nach weltweiten Protesten im Mai entlassen. Am 29. Dezember 1989 wurde er Präsident der CSFR. Havel erhielt zahlreiche Auszeichnungen, darunter den Österreichischen Staatspreis für europäische Literatur und den Friedenspreis des Deutschen Buchhandels. Er verstarb 2011 in Hrádecek, Tschechien.
Rozhovor představuje nedávno zesnulého významného spisovatele, který svým dílem a mistrovským vypravěčským talentem připomíná tragédii šoa. V bilančním rozhovoru vedeném od května do července 2010, a dále od října 2010 do ledna 2011, v době jeho těžké nemoci, vypráví nejen o době prožité v lágrech, o tom, co znamená být Židem v XXI. století, ale i o svých kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenázym a pilotu Josefu Plačkovi.
Hovoří o učení kreativního psaní na americké univerzitě ve Washingtonu, o svých láskách a roli erotiky a sexu v životě. V tomto interview na sebe Arnošt Lustig, český Žid, prozrazuje, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel. Poodhaluje také málo známá fakta z Terezína či Osvětimi, Lustig se vyjadřuje i k době procesu s Milenou Horákovou a popisuje například skutečný život a smrt Dity Saxové. Nebývale otevřený rozhovor, protože poslední. Karlu Hvížďalovi se podařilo přinutit nezkrotného Lustiga, aby opravdu hovořil k věci (tachles). Stojí to za to. Oproti původnímu vydání má toto vyznání dvou spisovatelů o 60 stran více.
Rozhovor představuje významného spisovatele, který svým dílem a mistrovským vypravěčským talentem připomíná tragédii šoa. V bilančním rozhovoru vedeném od května do července 2010, v době jeho těžké nemoci, vypráví nejen o době prožité v lágrech, o tom, co znamená být Židem v XXI. století, ale i o svých kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenázym a pilotu Josefu Plačkovi. Hovoří o učení kreativního psaní na americké univerzitě ve Washingtonu, o svých láskách a roli erotiky a sexu v životě. V tomto interview na sebe Arnošt Lustig, český Žid, prozrazuje, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel.
Rozhovor s Adrienou Šimotovou je pokusem nahlédnout do způsobu myšlení naší přední výtvarné umělkyně, neobyčejně pevné a v životě těžce zkoušené ženy. Její výtvarný rukopis je tak originální, že i v 21. století je rozeznatelná a zapamatovatelná stejně jako velcí umělci z minulého století Pablo Picasso, Andy Warhol či náš Jiří Kolář. Kniha je rozdělena do tří částí první se snaží odpovědět na otázku, jak přichází k paní Šimotové obraz a jak a kdy se s ním loučí. V druhé části rozhovor krouží kolem otázky, jak se má člověk dívat na obraz, zvlášť když je abstraktní. Třetí část pak hledá odpověď na otázky, kdo je to umělec a co lze v umění někoho naučit.
Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme.
Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme.
Dotisk prvního vydání
„Dva našinci, kteří jsou jako doma i v Evropě, mají starost: Kam se to vlastně suneme? Zkoumají naši minulost, a to úplně celou! Skeptičtější novinář znepokojuje sociologizujícího filosofa práva, ale ten se nedá: Dorůstá nám do zodpovědného klasika. Inspirující dialog!“
Petr Pithart
„Přemítání dvou českých intelektuálů o českých dějinách, ‚národním příběhu‘, kolektivní paměti a současné politice je povinné čtení pro chápání hlubších souvislostí ‚naší nynější krize‘.“
Jacques Rupnik
"Je to zajímavá kniha, protože právě tím, že člověk myslí, což autoři Hledání dějin předvádějí, ztratí jistotu pravdy a jednomyslný souhlas jiných, a tím se stane individuem."
Milan Kundera
Kniha rozhovorů s architektkou Evou Jiřičnou. Rozhovory představí známou autorku jako filozofku prostoru a tvůrce, který klade zásadní důraz na dialog s klientem, a to na příkladu staveb v ČR (Praha, Zlín) a v zahraničí i na projektu fiktivního rodinného domu. Součástí knihy jsou i vzpomínky rodinného a osobního charakteru a biografie EJ s uvedením výběru z jejích realizací. Kniha je určena nejen architektům, ale zvláště laickým zájemcům o architekturu a design a všem, kteří si chtějí vytvářet svůj vlastní prostor.
