J. L. Austin Bücher
26. März 1911 – 8. Februar 1960
John Langshaw Austin war ein britischer Sprachphilosoph, der für seine Theorie der Sprechakte bekannt ist. Seine Arbeit untersuchte, wie Sprache selbst als eine Form des Handelns fungiert, und legte damit den Grundstein für die moderne Erforschung dieses Bereichs. Austin betonte die Bedeutung der Untersuchung des tatsächlichen Sprachgebrauchs zum Verständnis von Bedeutung und unterschied sich damit von vielen anderen Sprachphilosophen seiner Zeit. Sein vom gesunden Menschenverstand inspirierter Ansatz bot entscheidende Einblicke in die Natur der Kommunikation und der menschlichen Sprache.
John L. Austins »Theorie der Sprechakte«, 1955 in zwölf Harvard-Vorlesungen zusammengefaßt, gehört zu den klassischen Äußerungen der Analytischen Philosophie. Seine Methode darzulegen, daß man etwas tut, indem man etwas sagt (»How to do things with Words«), hat die philosophische wie die linguistische Diskussion in gleicher Weise befruchtet. Der Bearbeitung von Eike von Savigny liegen die englischen Ausgaben von 1962 und 1975 zugrunde.
Domenico's Istanbul
- 188 Seiten
- 7 Lesestunden
Domenico, a rabbi and doctor from Safed, converted to Catholicism in 1593 and served as Third Physician to Sultan Murad III for a decade. In 1611, he authored the "Relatione della gran Citta di Constantinopli," sharing insights about Constantinople.
Philosophical Papers
- 260 Seiten
- 10 Lesestunden
Kniha přednášek britského filosofa, který v obratu k jazyku spatřoval největší revoluci v dějinách filosofie. V lidské řeči existují slova, jež neslouží k pouhému sdělení, neboť jejich prostřednictvím lze i něco udělat (kupř. slib, jmenování do funkce). Tyto performativní výpovědi se opírají o určité obecně přijaté konvence, které postupným vývojem vylučovaly nejednoznačnosti. Protikladné konstativní výpovědi nemají schopnost něco udělat, avšak vyznačují se pravdivostí či nepravdivostí. Performativní výpovědi jsou však rovněž nadány jistou formou pravdivosti (kupř. kompetence mluvčího) a naopak některá tvrzení mají schopnost něco udělat (např. lékařské konstatování smrti). Austin proto koncepci performativních výpovědí rozšiřuje na obecnou teorii toho, v jakém smyslu jakákoli výpověď je zároveň děláním něčeho jiného (např. mocenské rozhodnutí, reakce na jednání) než pronášením slov.... celý text
