Josef Opatrný Reihenfolge der Bücher

Málokterá problematika dějin amerického kontinentu přitahuje takovou pozornost české veřejnosti jako otázka vztahů mezi Indiány a bílým obyvatelstvem Ameriky, kromě jiného tvořící součást historie tzv. Divokého západu. Indiánské války sedmdesátých a osmdesátých let devatenáctého století byly završením procesu, jenž začal už objevením Ameriky či přinejmenším založením prvních anglických kolonií a znamenal nahrazování lovu, sběru a primitivního zemědělství zemědělstvím intenzívním, popřípadě jinými ekonomickými aktivitami. Velká siouxská válka, jejíž součástí byla bitva u Little Bighornu, kde utrpěla americká armáda největší porážku v bojích s Indiány, pak může sloužit v mnoha ohledech jako názorná ukázka způsobu válčení i výsledků střetnutí. Přinesla relativně malé ztráty na životech, přitom však dalekosáhlé změny pro poražené. Z plání přilehlých hor zmizeli indiánští lovci a přišli horníci, farmáři a chovatelé dobytka. Sedící býk, vítěz nad Custerem, odešel do Kanady a vrátil se k vystupování ve sbírce kuriozit. Jeho smrt v roce 1890 pak symbolizuje definitivní konec jednoho období dějin amerického kontinentu.

Pocházela z chudých poměrů argentinské provincie, ve škole vynikala jenom v recitaci. V patnácti letech odešla z domova a zamířila do hlavního města země, kde začínala jako herečka druhořadých rolí. Široce známou se stala díky účinkování v rozhlasových hrách, jako celebrita se účastnila charitativních akcí, kde se seznámila s jedním z představitelů vojenského režimu Juanem Domingem Perónem. Po dvou letech se stala jeho manželkou a absolvovala s ním kampaň před prezidentskými volbami vrcholící vítězným vstupem do prezidentského paláce. Nikdy neměla žádnou oficiální státní funkci, dosáhla však vlivu jako žádná žena předtím v argentinské historii. Otevřela tak cestu do vysoké politiky nejen ženám v Argentině, ale v celé Latinské Americe, kde se stala, a dodnes zůstala, symbolem levé části politického spektra.

Publikace se zabývá vztahy mezi střední Evropou a Latinskou Amerikou. Autoři se zaměřují převážně na období dvacátého století, kdy se kontakty mezi těmito regiony podstatnou měrou rozšířily a diverzifikovaly. Zatímco v devatenáctém století byly státy Latinské Ameriky pouze cílem středoevropských cestovatelů a jen výjimečně emigrantů, po první světové válce přicházely ze střední Evropy desítky tisíc lidí a v jejich stopách pak přišli političtí exulanti v době druhé světové války. Dalším impulzem pro rozvoj vztahů se staly události roku 1959 na Kubě, které poznamenaly kontakty obou regionů v oblasti politické, ekonomické i kulturní.

Od počátku anglické kolonizace Ameriky představoval jeden z jejích charakteristických rysů neustálý posun hranice k západu. Když dospěli v polovině 18. století hraničáři téměř na dohled španělských a francouzských kolonií a jejich postupu hrozilo zastavení, doznal atlantický svět kardinální změny a před britskými osadníky se otevřely nové horizonty. Válka za nezávislost tuto skutečnost jen potvrdila a v roce 1787 mohl formulovat Thomas Jefferson myšlenku vytvoření celokontinentální federace. Jednou z podmínek realizace bylo nalezení cesty napříč Severní Amerikou v oblasti řek Mississippi a Missouri a byl to právě Jefferson, který po koupi Louisiany vyslal v roce 1804 na západ Lewisovu a Clarkovu výpravu s tímto cílem. Během dvouletého putování se expedice úspěšně zhostila svého úkolu a otevřela severní pláně, Skalisté hory i Kalifornii s Oregonem nejprve lovcům kožešin a později i standardní kolonizaci.

V lednu 1826 opustily španělské oddíly svou poslední pevnost na americkém kontinentě, přičemž Španělsku zůstaly pouze dvě kolonie – Kuba a Portoriko. Kuba byla pro Madrid důležitější, a tak se snažil vyhovět některým ekonomickým požadavkům kreolské elity, avšak v politice nehodlal ustupovat. To vedlo k anexionistickému hnutí, které usilovalo o připojení Kuby k USA. Tato hrozba přiměla Španělsko k novým slibům, které však nebyly splněny, což vyústilo v povstání v říjnu 1868, jež trvalo deset let a zasáhlo celou východní část Kuby. První válka za kubánskou nezávislost skončila vyčerpáním obou stran a neuspokojivým kompromisem. Následoval nový pokus o povstání, Maličká válka, která skončila rychlou porážkou. V devadesátých letech se José Martí v exilu připravoval na další válku, která vypukla v únoru 1895. Ačkoliv Martí padl na jejím začátku, Španělsko nebylo schopno porazit stoupence nezávislosti po tři roky. Válka narušila ekonomiku, což poškodilo obchodní zájmy USA. Tlak na Španělsko vedl k americko-španělské válce v roce 1898, která ukončila španělskou přítomnost na ostrově a zásadně ovlivnila americko-kubánské vztahy v následujícím století.

Kolektivní monografie Las relaciones entre Europa Latina y América Latina 1945–1989 přináší studie patnácti českých a zahraničních autorů, kteří se zabývají vztahy střední Evropy a Latinské Ameriky v období studené války. Celý text je svědectvím proměny v důrazu studia studené války v posledních letech. Tradičním objektem zájmu tohoto období byly vztahy mezi USA a SSSR; dnes se zájem přesouvá na problematiku vzájemných vztahů států či celých regionů z táborů obou supermocností, v daném případě evropských vazalů Sovětského svazu a Latinské Ameriky. Z pochopitelných důvodů je věnována velká pozornost vztahům střední Evropy a Kuby, která se stala po roce 1959 sovětským předmostím na západní hemisféře.