Autor, od mládí vášnivý pozorovatel přírody, píše ve své knize Ze stínů karpatských pralesů s láskou a zaujetím „letopisy“ lesních tvorů, jež sám poznal a jejichž život odpozoroval. Příběhy nejsou vymyšleny, jejich hrdinové skutečně žili. Jen chybějící spojovací události jednotlivých příhod jsou spojeny literárním tmelem romantiky.
Slunečné údolí je próza z pozůstalosti Jaroslava Hubálka, pro tisk ji připravil Milan Dušek. Na první pohled dosahuje literárních i dějových kvalit dříve vydaných knih. Jaroslav Hubálek nesporně uměl pozorovat. Ať jako myslivec, tak jako člověk bytostně spjatý s přírodou a těmi, kdo v ní volně žijí. Do paměti se určitě vryjí nevšední příběhy rysa Ostrovida, lišáka Bezumce, jelena Černohřbeta, pohádkového kance Gubernátora, pstruha Zlaté hvězdy, jezevce Bručouna, divokého kocoura Žlutookého, nazývaného Démonem Suché stráně, medvědice Bručalky a vydry od Hlavního potoka, ale i vleklý souboj pytláků s hajnými, kterým se tajné střílení v lesích pochopitelně nelíbilo. Za pozornost rovněž stojí i statě o uhlířích, pálících v obrovských milířích dřevěné uhlí, o výrobě železničních pražců a vysazování nového lesa po obrovském požáru založeným pytláky.
Črty jasu i šera. Psanci, Žabař, Matěj z Hůrky, Pelešnice, Marabu
Dokud je člověk mlád,jen zřídka se obrací pohledem nebo vzpomínkou na stopy své činnosti a práce. Ale s pokračujícím létem svého života přemýšlí už častěji o svém životním díle, a když konečně, jak se říkávalo,vidí Abrahama,nutně se už zastaví,otře s čela pot a chtěj nechtěj se ohlédne za sebe.Vím to z vlastní zkušenosti.Neznamená to,že se mi už nechce kudopředu,ne,kdežpak,to si nedám nikým namluvit,ale u tohoto mezníku lidské pouti se zastavit musíte.
Zajímavý příběh čtyř chlapců z Prahy, kteří prožijí dva měsíce prázdnin životem zálesáků v chatě v lesích.
Knihou, kterou napsal autor počátkem 40. let 20. stol., vyjadřuje svůj hluboký obdiv k proměnlivosti i moudrosti přírody. Popisuje průběh roku po jednotlivých měsících a jejich odraz v životě lesa, lesní i polní zvěře s jejími drobnými radostmi i dramaty. Kniha je z českého prostředí, prolínají se v ní i vzpomínky na jeho působení v hlubokých lesích Podkarpatské Rusi.
Autor sám píše ve své knize Ze stínů karpatských pralesů, že se jedná o jakési životopisy zvěře karpatské přírody. Nejsou to podle jeho slov vymyšlené příběhy, ale skutečné osudy lesních obyvatelů zaznamenané tak, jak je sám při vycházkách a dlouhých denních i nočních pozorováních zaznamenal. Jen drobné chybějící spojovací části jednotlivých příhod byl nucen literárně propojit.
