Josef Krása Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Eine Anthologie der wichtigsten und am meisten rezipierten Aufsätze Erwin Panofskys: in „Ikonographie und Ikonologie“ entwickelt Panofsky sein berühmtes und einschlägiges Vier-Stufen- Modell der Bildinterpretation. Unter der Prämisse, dass Kunstgeschichte eine explizit und bewusst geisteswissenschaftliche Disziplin sei, widmet er sich im weiteren Verlauf der gotischen Symbolsprache, der Kunst und dem Kunstverständnis im Zeitalter der Renaissance sowie der Aufnahme und Verarbeitung der elegischen Tardition durch Nicolas Poussin.

V knize je 48 barevných a 167 černobílých vyobrazení.

Obsah: - hľadiská dosavadného hodnotenia stredovekej nástennej maľby na Slovensku - zapojenie tvorby do širších geograficko-kultúrnych väzieb - aktivizujúce faktory umeleckého vývoja - hierarchia ikonografických systémov románskych - špecifikum ikonografie mestského prostredia - najčastejšie gotické témy a pomer ich univerzálnosti k miestnej špecifičnosti - charakter slohového vývoja románskej maľby - spišská skupina a jej geneza - maľby západogotického smeru - vrstva talianskych majstrov 3. štvrťky 14. storočia - prvá vlna furlanských putovných maliarov - transformácia a odnože furlanského základu - proces lokálnej syntézy - internacionálny krásny sloh - obdobie neskorej gotiky - zlidovelená skupina malieb liptovských - mapa Slovenska s vyznačením lokalít a s rozlíšením slohového charakteru stredovekých nástenných malieb 249 čiernobielych a 38 farebných reprodukcií.

1471-1526, architektura, sochařství, stavovské království a jeho kultura v Čechách, nástěnná malba, desková malba, knižní malířství

Reprezentační publikace přináší studii o vzniku, postupném budování, úpravách a výtvarné výzdobě kaple kolem hrobu zemského patrona ve svatovítské katedrále a sérii zdařilých barevných fotografií z jejího interiéru. Studie sezabývá zejména úpravami za Karla IV., kdy kaple získává opukovou sochu sv. Václava, věžový relikviář, mřížku niky a nový náhrobek světce a kdy malířská dekorace má spirituální ráz, a úpravami za Vladislava Jagellonského, kdydekorace provedená Mistrem litoměřického oltáře je pojata v raně renesančním naturalismu. Z pozdějších období vývoje si všímá zejména druhé čtvrtiny 16. stol., kdy přibývá figurální svícen se sochou sv. Václava a deska seZavražděním sv. Václava, a 17. stol., kdy dochází ke zkreslující přemalbě Daniela Alexia z Květné.

Druhé vydání bohatě ilustrované publikace o rukopisech z doby Václava IV. bylo doplněno jak o výsledky posledních autorových výzkumů, tak i o nové pohledy na některé otázky dvorského václavského umění, jež do uměleckohistorické literatury přinesli zejména R. Chadraba a K. Stejskal. Rovněž byl rozšířen soupis literatury.