Požehnáni ti, kdož žízní

V kriminálním románu se čtenáři opět setkávají s hrdiny ze Slepé bohyně. Po mrazivé zimě přichází horké jaro, a inspektorka Hanne Wilhelmsenová spolu s prokurátorem Hakonem Sandem čelí návalu násilných činů. Mezi nimi se objevují záhadné sobotní masakry, kde jsou místa činu plná krve, ale bez obětí a pachatelů. Policie se tak nemůže dostatečně věnovat znásilnění mladé studentky medicíny, což její otec těžce nese. Anne Holtová navazuje na úspěšnou prvotinu s ještě lepším pokračováním, kde ukazuje hluboké znalosti vyšetřovacích metod a každodenního policejního života, který se odehrává ve skromných podmínkách. Policisté nejsou geniální detektivové, ale lidé se svými slabostmi a osobními problémy, včetně partnerů, kteří nesou těžkosti spojené s jejich prací. Působivé jsou pasáže sledující myšlenky přepadené dívky a jejího otce, kteří prožívají bolest a zoufalství. Kniha se dotýká aktuálního problému odporu k přistěhovalcům, což může vyvolat vzpomínky na nedávné události, a norská realita první poloviny devadesátých let může připomínat současné dění v Česku.