Stihnout to před Pánem Bohem

Kniha Hanny Krallové Stihnout to před Pánem Bohem je zajímavá přinejmenším hned z trojího důvodu. Tím prvním je samotný životní příběh Marka Edelmana – za války jednoho z vůdců beznadějného povstání v židovském ghettu ve Varšavě, po válce lékaře a člena týmu Profesora Jana Molla, významného kardiochirurga. Druhým je forma vyprávění – základem je rozhovor autorky – žurnalistky s hlavním hrdinou, rozhovor, který těká v čase mezi povstáním a lékařskou praxí, a do kterého jsou formou jakési koláže vsunuty i kousky rozhovorů s dalšími osobami, citace z dokumentů své doby a jiné "zvěrohodňující" materiály, které kladou otázku, co to vlastně čteme – román, literaturu faktu, publicistiku? Třetím důvodem vzbuzujícím pozornost, a snad tím nejdůležitějším, jsou vlastní problémy nemožnosti rozhovoru. Novinářka jako by chtěla z hrdiny vytáhnout právě to, po čem čtenáři dychtí, ale co on poskytnout nemůže. Příběh hrdinství a archetyp hrdiny. Přesný popis rozhodujících událostí. Svým způsobem černobílé vidění světa. Významnost této vrstvy je patrná už od začátku, když autorka líčí ohlas na rozhovor s hlavním hrdinou, který citovala světová média. Co nejvíc vadilo, byly právě detaily, které nesouhlasí s archetypem hrdinů, které narušují a bortí jednoznačné a předem požadované rysy mýtu. Hrdina jako by při vyprávění odmítal právě to, co novinář potřebuje. Neodděluje vhodně podstatné od nepodstatného, není systematický. Znovu a znovu se vrací k detailům, které nejsou tím, co novinářka chce. Každý novinář a autor všeobecně dá království za detail, ale musí to být detail dokreslující celek. Detail sice překvapivý ve své konkrétnosti, ale čekaný svým významem. Detail – symbol. Zde jde často o detaily celek spíš zatemňující, neodpovídají očekávanému. Ostatně sám hrdina několikrát skepticky poznamenává, že nejde vysvětlit, co prožil, a že důvodem rozhovoru je právě ta nevyslovitelnost. Zajímavé je, že se rozhodl poskytnout tento jediný rozhovor o mýtické vrstvě vnímání těchto událostí, a nevracet se k tomu, snad proto, aby sám dále nelomil to už rozlomené, aby vytvořil jednu variantu a nikoliv postmoderní předivo všech možných autointerpretací zkušenosti.