Umírání a smrt ve středověku

K naší době patří mnohokrát vyhlašovaná nehumánnost umírání a smrti. Anonymita smrti v nemocnicích se dává do protikladu k minulosti, kdy člověk, uprostřed své sociální komunity a dobře připravený, smrtí korunuje svůj život. Jaká je však skutečnost? Na příkladu středověku, který se se smrtí konfrontoval víc než jakákoliv jiná epocha, autor v rituálech a zvycích, spojených s umíráním, smrtí a pohřbíváním ukazuje, jakým způsobem jsme stále středověkými tradicemi ovlivněni. Naše vnímání středověku je výrazně formováno způsoby tehdejšího umírání a smrti. Hromadná úmrtí za velkého moru, masakry křížových výprav i brutalita a krutost trestního práva ovlivnily uměleckou imaginaci, takže středověká literatura se často zabývá "uměním dobré smrti" a výtvarné umění ztvárňuje "tanec smrti". Autor zároveň používá i prameny trestněprávní, archeologické a liturgii, které čtenáři přibližují středověk konkrétními událostmi a ději.