Trnitá cesta k Dunkerque

Kniha „Trnitá cesta Dunkerque“, navazuje na předchozí knihy, které vyšly v edici nazvané: “Velikost každého národa spočívá v tom, jak uctívá památku svých hrdinů“. V letech 1994-2019 autor vyhledal vojáky z Těšínska, příslušníky Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii (ČSOB), kteří se účastnili bojů u přístavního města Dunkerque. Postupně s nimi natáčel rozhovory a ukládal do archivu fotodokumentaci a další dokumenty. Později si vyžádal z Vojenského historického archivu v Praze seznamy těch, kteří byli z Těšínska u Dunkerque nasazeni do boje a také těch vojáků, kteří zde položili život. Tento seznam pak doplnil z archivu někdejší odbočky Svazu protifašistických bojovníků v Třinci, Archivu bezpečnostních složek a dostupné odborné literatury. Dospěl k počtu 1895 vojáků, kteří jsou v této knize uvedeni. Smyslem bylo zaplnit mezeru v novodobé historii a poukázat na opomíjený, často však velmi zkreslený pohled na obyčejné vojáky z Těšínska, kteří nastoupili vojenskou službu do Wehrmachtu a ke konci války zběhli, nebo byli zajati, dobrovolně se přihlásili do ČSOB ve Velké Británii a bojovali proti nacistickému Německu. Z autentických nahrávek autor vybral ty, které věrohodně ukazují na motivy jejich působení a hrdinství, které prokázali. K pochopení celé problematiky zahrnul do prvních kapitol knihy bezprostřední situaci na Těšínsku v počátečních letech od vzniku 2. světové války a začlenění Těšínska do německé Říše. Zvláštní pozornost věnoval germanizaci místního obyvatelstva vydáním Deutsche Volskliste a povinností z toho vyplývajících pro ty, kteří ji přijali, u mužů především služby v německé armádě. Je třeba zdůraznit, že šlo v naprosté většině o nedobrovolnou službu, kdy tzv. Deutsche Volksliste III, slezskou národnost přijali rodiče těchto vojáků z existenčních důvodů. Na východní frontu byli odvelováni v mnohém menším počtu, neměli totiž důvěru velení Wehrmachtu a většinou se po základním výcviku zařazovali k německým jednotkám ve Francii. Petr Majer navštívil místa bojů ČSOB u Dunkerque, včetně vojenských hřbitovů, kde jsou naši vojáci pohřbeni, nejen ve Francii, ale také v Belgii, což bylo k napsání knihy velmi podnětné. V poválečném období, do roku 1947, bylo na vojáky bojující v čs. jednotce na západní frontě pohlíženo jako na hrdiny, ovšem hlavně po únoru 1948 došlo k tomu, že byli považováni za občany nežádoucí pro společnost, nesli sebou pečeť vojáků, kteří bojovali za zájmy západních mocností, byli diskriminováni, propouštěni z práce, mnozí uvězněni a popraveni. Na jejich hrdinství se nesmí zapomenout.