Zápisky antiglobalisty

V souvislosti s bojem proti Transatlantickému obchodnímu a investičnímu partnerství (TTIP), kterému jsme věnovali jedno z čísel Existence (3/2016), jsme zavzpomínali také na boje, které na přelomu milénia provázely summity špiček nejbohatších států a globálních finančních institucí. Jejich součástí byly tisícové protesty a množství doprovodných akcí a tvořilo se kolem nich globální hnutí proti neoliberalismu a za celoplanetární spravedlnost, hnutí velmi různorodé a vycházející z mnoha jiných dřívějších bojů – ekologických, odborářských, protikorporátních, za práva původních obyvatel či na ochranu místních zemědělců. Jedním z bojišť se stala v roce 2000 také Praha, kde se koncem září konal summit Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, institucí, které se tvářily, že chtějí řešit chudobu ve světě, ale ve skutečnosti byly samy příčinou problému se svými programy strukturálních úprav, které se stávaly nástroji nových forem ekonomického kolonialismu. Abychom přiblížili tyto události těm, kteří tuto dobu pořádně nepamatují, a osvěžili vzpomínky těm, kteří se na nich na straně protestujících aktivně podíleli, rozhodli jsme se pro vydání této kapesní brožury. V ní Sergej Fomičov, aktivista radikálního ekologického anarchistického hnutí Ochránci duhy, popisuje svou návštěvu Prahy a následně účast na protestech ve švédském Göteborgu, kde se ve dnech 14. až 16. června 2001 konal summit Evropské unie. Pražské události nám tak zprostředkovává člověk, který vidí Prahu i dění v ní zvenku, což sice může přinést pár drobných nepřesností, ale spíš překvapí dobrou informovaností o místních poměrech a situaci v té době. Hlavně ale úvodem seznamuje s tím, jak byla globalizace vnímána a jak vznikaly velké alterglobalizační akce. Termín alterglobalizační bychom rádi zdůraznili, protože lépe vystihuje podstatu hnutí proti ekonomické globalizaci. V překladu zápisků však ponecháváme trochu zavádějící pojem antiglobalizační, který byl tehdy užíván i v hnutí, než došlo k jeho zpřesnění, a v médiích, kde nikdy k jeho reflexi nedošlo, což mainstreamové komentátory vedlo k trapnému omílání údajných paradoxů v chování antiglobalistů. Sergej se nesnaží být nijak „objektivní“, popisuje protesty z pohledu zahraničního demonstranta, avšak aniž by měl tendenci nějak je idealizovat. Z Ruska je zvyklý na tvrdé represe, avšak tyto návštěvy Evropy plné policejní zvůle ho utvrzují v tom, že i přes výrazně liberálnější prostředí je na pořadu dne mluvit o „končící evropské demokracii“. Tváří v tvář policejní střelbě ostrými do lidí v Göteborgu mu Evropská unie při summitu potvrdila svou represivní podstatu a to, že demokracie je tu jen pro někoho, kdo určuje nebo slepě následuje status quo, nikoli už pro ty, kdo se mu vzpírají nebo se do něj prostě nehodí. To ale autor následujících řádků ještě nevěděl, že brzy budou napsány nové kapitoly represe v podání „demokratických“ států, jako například krvavé policejní řádění v italském Janově při summitu G8 měsíc po Göteborgu nebo opatření na plošné sledování komunikace obyvatel a různá válečná tažení po 11. září.