Cesta pouští

Období druhé světové války, zatížené šoa, slouží jako historický kontext v románu českého-izraelského spisovatele Oty B. Krause. Hlavní hrdina, dospívající židovský mladík Štěpán, prožívá hrůzy holocaustu, jimiž si autor a jeho žena Dita prošli, jako stín, který dotváří atmosféru doby jeho dospívání. Krausův román zachycuje citlivé a sugestivní hledání prvních lásek, české židovské identity a vztahu k rodičům a ideologiím 20. století, jako je marxismus a sionismus. Štěpán je vyloučen z gymnázia pro svůj původ a prchá do sovětského Ruska, kde rychle ztrácí iluze o utopických snech. Po návratu do protektorátu se dostává k práci na statku ve středních Čechách, kde se objevuje motiv zemědělství s ruralisticko-sionistickým nádechem. Popis statku je tajemný a eroticky napjatý, s postavami Němců a čarodějnic. Román, kombinující „velké dějiny“ a „individuální osudy“, se řadí po bok vrcholných děl Ferdinanda Peroutky a Egona Hostovského. Krausova prvotina, svědecká próza Země bez Boha, a další texty, včetně Obchodníka se sny, jsou již českým čtenářům známy. Cesta pouští, považovaná autorem za jeho nejdůležitější dílo, vznikala v osmdesátých letech a je „psána vlastní krví“.