Mehr zum Buch
Životopis vynikající herečky - národní umělkyně - vyprávěný v krátkých kapitolách a článcích, psaných jednak pro sborníky "Jak šel život" a "Malá kronika", jednak otiskovaných jednotlivě v časopisech. Ve všech vzpomínkách, počínajíc nejranějším mládím a končíc v přítomné době, oživuje R. Nasková společnost literátů a umělců, s nimiž se v jednotlivých etapách svého hereckého působení setkávala a kteří jí pomohli obohatit postavy, které během více než 40let vytvořila. Vzpomínky intimní střídá s úvahami o rozmanitých stránkách a problémech divadelní a herecké práce a zachycuje tak vývoj českého hereckého umění od romantismu k realismu. V závěrečných kapitolách, věnovaných poměru staré herecké generace k mladé, dochází k závěru, že mezi generacemi není rozdílu, jestliže jevištní umělce vede "láska k spravedlivému životu, úcta k práci vlastní i cizí, oddanost k dílům velkých básníků a ke všemu, co činí svět užitečným a krásným".
Buchkauf
Jak šel život, Růžena Nasková
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 1955
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Jak šel život
- Untertitel
- Paměti a zápisky
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Růžena Nasková
- Verlag
- Orbis
- Erscheinungsdatum
- 1955
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Kunst & Kultur, Wahre Geschichten, Biografien, Tschechische Literatur, Theater, Autobiografien & Memoiren, Theater & Tanz, Schauspieler und Schauspielerinnen, Künstler, Autobiografische Romane, Film in der Ersten Republik und im Protektorat, Theaterkünstler
- Bewertung
- 4,5 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Životopis vynikající herečky - národní umělkyně - vyprávěný v krátkých kapitolách a článcích, psaných jednak pro sborníky "Jak šel život" a "Malá kronika", jednak otiskovaných jednotlivě v časopisech. Ve všech vzpomínkách, počínajíc nejranějším mládím a končíc v přítomné době, oživuje R. Nasková společnost literátů a umělců, s nimiž se v jednotlivých etapách svého hereckého působení setkávala a kteří jí pomohli obohatit postavy, které během více než 40let vytvořila. Vzpomínky intimní střídá s úvahami o rozmanitých stránkách a problémech divadelní a herecké práce a zachycuje tak vývoj českého hereckého umění od romantismu k realismu. V závěrečných kapitolách, věnovaných poměru staré herecké generace k mladé, dochází k závěru, že mezi generacemi není rozdílu, jestliže jevištní umělce vede "láska k spravedlivému životu, úcta k práci vlastní i cizí, oddanost k dílům velkých básníků a ke všemu, co činí svět užitečným a krásným".