Čas a rytmus

Rozbor vývoje vědeckých a filozofických koncepcí „času“ od antiky po současnost. Kniha se zabývá zkoumáním času v dějinách lidského myšlení a jednání. Hledá odpověď na otázku „Co je čas?“, vysvětluje i s tím související fenomén rytmu, pojímaný jako pravidelné opakování, zakoušení pravidelnosti. Čas se stal předmětem zájmu vědců, řemeslníků, obchodníků, umělců... Při jeho zkoumání však hlavní osu tvoří (podle autora) filozofický náhled, neboť filozofie je oborem kriticky zkoumajícím podmínky a meze lidského poznání. A tak i v této publikaci je čas zkoumán a popisován z filozofického pohledu, i když zde nalezneme také informace z dalších vědních oborů. Úvod je věnován pojetí času v jazyce, poté následují hlavní koncepce času v dějinách lidského myšlení (první nejstarší dochovaná zmínka o čase a smrtelnosti v Eposu o Gilgamešovi; výklady antického pojetí času – filozofické pojetí času začíná u Platóna v dialogu Timaios; křesťanská eschatologie; novověká filozofie času), pojednání o kalendářích, astronomech a hodinářství; kapitola věnovaná významu času v přírodních i humanitních vědách. Kniha je zakončena výkladem fenoménu rytmu. 2., rozš. vyd.