Cesta k dokonalosti

Mehr zum Buch

V předmluvě uvádí sv. Terezie hlavní motivy, jež ji vedly k tomu, že knihu s radostí napsala. Byla to její mateřská láska k sestrám, velká touha, aby sestry co nejvěrněji sloužily Bohu a lépe poznaly, jak nádherný je úděl, k němuž je Pán povolal. Celá duchovní zkušenost světice totiž vyrůstá z osobního vztahu lásky k Ježíši Kristu a k jeho lidství (ne náhodou přijala na Karmelu jméno „Terezie od Ježíše“). Modlitbu vnímá jako důvěrný vztah přátelství s tím, o němž ví, že ji miluje, je pro ni pohledem lásky upřeným na toho, jenž se na nás s láskou dívá, neboli osobní láskyplnou odpovědí na lásku Boží. Jako i v každém lidském partnerství je láskyplný pohled Snoubence je přitom pro snoubenku největší radostí, potvrzením její důstojnosti i povzbuzením na cestě. Světice pojednává o modlitbě vždy v perspektivě teologálního života,(tedy růstu víry, naděje a lásky), jenž vede ke stále se prohlubujícímu sjednocení s Milovaným. ( Z předmluvy Vojtěcha Kodeta )