Dějiny loutkového divadla v Evropě - 2.díl

Neexistuje snad jediná publikace zabývající se historií evropského loutkového divadla, v níž by se neobjevilo jméno francouzského spisovatele a historika Charlese Magnina (1793-1862) a jeho Dějiny loutkového divadla v Evropě (1. vydání r. 1852, 2. vydání r. 1862). Magnin, profesor na univerzitě, se věnoval zejména antickému divadlu a dílu Jeana Racina, avšak jeho práce o loutkovém divadle, které pro mnohé objevoval, paradoxně přinesla největší popularitu a obdiv. První díl, vydaný v roce 2005, pokrývá historii loutkového divadla ve starověku a středověku, včetně detailního zkoumání jeho vývoje v Itálii, Španělsku, Portugalsku a nejvíce ve Francii. Druhý díl se zaměřuje na anglické loutkové divadlo a obsahuje stručný přehled o Polsku a Rusku, zatímco severské státy, zejména Německo, jsou zmíněny v souvislosti s historií převodu Faustova příběhu. Autorův zájem a dokumenty, které využíval, byly úzce spjaty s Francií. Přestože má dílo své nedostatky, je nezbytné pro historiky jako Herman Siegfried Rehm, Jacques Chesnais, a další. Dosud bylo možné se s Magninovými Dějinami seznámit pouze v citacích, nyní se však objevují v českém překladu v úplném znění poprvé.