Bejvávalo

Mehr zum Buch

První tři povídky parodují rakousko-uherské mocnářství: "Táta"-chalupník, který prožil prázdninové milostné dobrodružství s nudící se kněžnou, se po dvaceti letech pod vousy směje svému nafoukanému synu, který se ovšem domnívá, že v jeho žilách koluje jen krev "vznešená" (zfilmováno s názvem "Prstýnek" ). "O lásce k monarchii" švejkovský příběh z kasáren, ilustrující tupost c.k. oficírů. "Stařeček vavříny vídeňské slávy ověnčený" je satira na hloupost sentimentálních Vídeňáků, kteří se dají ochotně napálit starým pražským syčákem, prý "zpronevěřivším obhájci Vídně proti Turkům dvacet milionů". Další povídky jsou z počátku 1. republiky a jejich ústředním motivem je pocit desiluse, jež vyvěrá z nesplněných socialistických nadějí a neodčiněných zlořádů; v nich zhořkl autorův úsměv a smích do sarkasticky řízné, pádné satiry. Olbracht zde jednak demaskuje pokryteckou lež oficiální humanity ("Kariéra Eduarda Žáka", "Neznámý vojín", "Dobrý soudce"), jednak ("Hráz na Jizeře") rozmarně karikuje horečku rychlého zbohatnutí, která se maskovala vlasteneckými frázemi. (Část. podle A.M. Píši.)