Mehr zum Buch
Kniha, která prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečnýmnadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.
Buchkauf
Žil jsem zbytečně, Jiří Hejda
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2010
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Titel
- Žil jsem zbytečně
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Jiří Hejda
- Verlag
- Machart
- Erscheinungsdatum
- 2010
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Sozialwissenschaften, Historisches Thema, Wahre Geschichten, Biografien, Geschichte, Politikwissenschaft, Autobiografien & Memoiren, Politik, Tschechische & slowakische Geschichte, 20. Jahrhundert, Geschenke für Opa, Erinnerungen, Tschechoslowakei, 50er Jahre des 20. Jahrhunderts, Verbrechen des Kommunismus, Erste Tschechoslowakische Republik, 1918-1938, Politische Gefangene, Normalisierung (1969-1989), Politische Prozesse, Politische Verfolgung
- Bewertung
- 4,6 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Kniha, která prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečnýmnadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.