Dnes nehlásili žádné popravy. Deníky z let 1938 a 1942-1945

Dnes ráno si zakládám tento deník, abych jednou věděla, co jsem za války dělala," napsala Vlasta Čepková-Lavalová 17. června 1942. Jako dívka ze zámožné rodiny byla totálně nasazená jako zahradnická dělnice na statku svého strýce ve vesnici nedaleko Plzně. Vrací se do známých míst, kde prožila sudetskou krizi a proměnu mnoha německých obyvatel v henleinovce. Zaujímá trojí roli: Češky, bývalé "zámecké" slečny a totálně nasazené příslušnice protektorátu. Každodenní konfrontace s vesničany, zacházení s francouzskými zajatci, z nichž jeden se stane jejím mužem, a stesk po matce znamenají pro osmnáctiletou dívku značné psychické zatížení. Snaží se s tím vyrovnat psaním deníku. Přes den tvrdě dře v zahradnictví, večer pak se strýcem sedává u stolu v panské jídelně, obsluhována německými zaměstnankyněmi, a poslouchá hudbu z gramofonu. Původně soukromé zápisky citlivé mladé ženy čteme dnes jako zajímavý dokument o období druhé světové války v prostředí, do něhož Češi většinou neměli přístup. Tato rovina je doplněna vyprávěním Vlasty Lavalové, která rekapituluje svůj život. Obě roviny vytvářejí autentickou výpověď o generaci formované zkušeností Mnichova, válkou a protektorátem, jejíž postoje spoluvytvářely českou společnost v poválečných letech.