První svazek třídílných Pamětí profesora práv a prvního děkana Právnické fakulty Masarykovy univerzity Františka Weyra (1879–1951) vydává svědectví o tom, z jakých prvků se skládal duchovní svět českého vzdělance začátku 20. století. Weyr vypráví o rodině svého otce, matematika Emila Weyra, a své matky, líčí dětství strávené ve Vídni, studium práv na pražské universitě, začátky své úřednické dráhy ve Vídni, působení v Zemské statistické kanceláři a na brněnské technice. V posledních dvou kapitolách popisuje život v Brně za první světové války a převrat v roce 1918.
Memoiren Reihe
Diese Reihe autobiografischer Aufzeichnungen bietet einen tiefen Einblick in das Leben und Denken bedeutender tschechischer Intellektueller der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Die Autoren schildern ihre Kindheit, Studienjahre und den Beginn ihrer beruflichen Laufbahn in einer turbulenten Zeit der Staatsbildung. Leser können in die Atmosphäre der Epoche eintauchen, die Prägung von Persönlichkeiten in entscheidenden historischen Momenten nachvollziehen und das intellektuelle Klima der damaligen Gesellschaft würdigen.



Empfohlene Lesereihenfolge
- 1
- 2
Ve druhém díle svých třídílných Pamětí vzpomíná profesor František Weyr (1879–1951) na členství v revolučním Národním shromáždění, portrétuje přední československé politiky, např. T. G. Masaryka či Karla Kramáře. Zaznamenává události spjaté se zřízením Právnické fakulty v Brně, s vydáváním Slovníku veřejného práva československého, vzpomíná na své kolegy, např. Hanse Kelsena a Emila Háchu. Popisuje desetileté působení v čele Státního úřadu statistického a svou účast na mezinárodních kongresech.
- 3
Ve třetím a posledním díle svých Pamětí zachytil profesor František Weyr (1879–1951) život v Praze za druhé světové války, popsal své působení v Brně na obnovené Právnické fakultě v letech 1945–1948, únorový puč, zrušení fakulty a „soumrak vědeckého života po roce 1948“. Jako Přílohy jsou ve svazku zařazeny dva Weyrovy texty: Vzpomínky na ústavní výbor revolučního Národního shromáždění a Součinnost tak zvaných expertů při sdělávání ústavy Československé republiky z roku 1948.