Marie Thulstrup Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Výběr z bohaté sbírky Kierkegaardových deníků a tzv. Papírů sestavený překladatelkou Marií Mikulovou Thulstrupovou přibližuje českému čtenáři autorův privátní myšlenkový svět, a nabízí tak velice zajímavý kontext pro četbu a interpretaci jeho spisů. Kniha zahrnuje Kierkegaardovy filozofické a teologické názory, poznámky o antice a Sókratovi, komentáře k Schopenhauerovi, zápisky věnované otci, svědectví o bojích s žurnalisty, dále pak reflexe o biskupu Mynsterovi a úvahy o sobě samém. Velká část výběru patří Kierkegaardovým poznámkám o jeho vztahu ke snoubence Regině, s níž se rozešel kvůli své „těžkomyslnosti". Kniha jistě zaujme všechny čtenáře Kierkegaardova díla, ať už jej vnímají v prvé řadě jako filozofa, nebo jako křesťanského myslitele, neboť je vůbec prvním výborem z Kierkegaardových deníků a Papírů, který v českém jazyce vychází.

Ekumenický příspěvek. Studie znalkyně a překladatelky spisů dánského myslitele pojednává především o jeho místě v dějinách křesťanské spirituality. Existuje řada komparativních prací, které sledují analogie a rozdíly mezi kodaňským myslitelem a jinými filosofy, popřípadě dogmatickými teology. Tato kniha je průkopnickým pokusem o takové srovnání na půdě křesťanské zbožnosti. Všímá si proto styčných bodů mezi Kierkegaardovými náboženskými myšlenkami a spiritualitami významných epoch křesťanství, zejména prvotní církve, katolické mystiky a protestantského pietismu. „Tuto knihu jsem zhuštěně a volně převedla do češtiny z dánského originálu“ (Kierkegaard i kristenlivets historie). Autorka

Spis dánského myslitele S. Kierkegaarda (1813-1855) Filosofické drobky aneb Drobátko filosofie se snaží upřesnit, co je pravé křesťanství ve vztahu k filosofii a zvláště k idealismu, jak k platónskému, tak i k Hegelově. Kierkegaard komponoval Filosofické drobky zhruba podle klasického dramatu o pěti jednáních; mezi 4. a 5. jednáním je přestávka (Mezihra), která má vyjádřit plynutí času - přesně 1843 let od narození Krista, neboť téhož roku byl spis napsán. Tak je dodržena jednota místa, času i děje. Hlavními osobami jsou Sókrates a Kristus, který však z úcty není jmenován a je nazýván pouze "Bohem v čase". Experimentující spisovatel a čtenář vedou na konci každého oddílu dialog; čtenář přednese námitky a spisovatel odpovídá. Jednota místa je dána faktem, že se může odehrávat všude. Děj je dán jednotou dialogu o nejvyšší pravdě a o vztahu člověka k ní.

Książka "Bojaźń i drżenie" odnosi się do nowotestamentowych epistoł. Kierkegaard stara się zrozumieć lęk, który musiał czuć Abraham, gdy Bóg wezwał go do ofiarowania swojego syna Izaaka. Ostatnim stadium przed osiągnięciem wiary jest według autora stan nieskończonej rezygnacji i determinacji, by zrezygnować ze wszystkiego, co człowiek mógłby przedkładać przed Bogiem. "Choroba ku śmierci" dotyczy rozpaczy, którą Kierkegaard z chrześcijańskiego punktu widzenia określa jako grzech, chociaż psychologicznie ją rozumie. Tytuł odnosi się do historii wskrzeszonego Łazarza. Autor analizuje różne formy rozpaczy, które odnoszą się do tego, jak człowiek potrafi zaakceptować swoją skończoność (fizyczny aspekt) lub nieskończoność (duchowy aspekt). Oba teksty powstały w latach czterdziestych XIX wieku i do dziś pozostają istotne zarówno w kontekście twórczości autora, jak i w ramach filozofii oraz psychologii egzystencjalnej.