Jiří Honzík Bücher

Wassili Grossmans Gesellschaftsepos über die Schlacht um Stalingrad ist wie Tolstois Krieg und Frieden eines der wichtigsten Werke der russischen Literatur – ein Meisterwerk von enormer erzählerischer Kraft, von tiefer Einfühlung in die Leiden der Opfer und einer umfassenden Erkenntnis über die Mechanismen hinter der Tragödie des 20. Jahrhunderts.

Rozsáhlý výbor Achmatovové lyriky a prózy z ruských originálů vybrala, uspořádala a přeložila Hana Vrbová. Doslov napsal Jiří Honzík. Publikace obsahuje i vyznání Jevgenije Jevtušenka, Margarity Aligerové a Jaroslava Smeljakova věnované básnířce.

Raskolnikow entstammt einer verarmten bürgerlichen Familie. In der schrankähnlichen Enge seines Zimmers ist der »euklidische Verstand«, der der Diener des Lebens sein sollte, zum Herrscher geworden. Raskolnikow ist Utilitarist. Um eines naturgemäß unklar gefaßten Begriffs des wissenschaftlichen oder sozialen Fortschritts willen, scheint es ihm erlaubt, eine alte Wucherin, die »nicht besser als eine Laus ist«, zu töten und mit dem geraubten Geld sein Studium zu finanzieren. Sein Herz wehrt sich ebenso wie sein Unterbewußtsein gegen die geplante Tat, doch von sozialer Not gedrängt und gefangen in lebensfeindlichen Ideen, wird er zum Mörder. Das Delirium und die grenzenlose Einsamkeit, die dem Verbrechen folgen, lassen ihn erkennen, daß die Funktionen des »euklidischen Verstandes« nicht die einzige bestimmende Dimension der menschlichen Persönlichkeit ausmachen. Leidvoll, aber bereichert durch die einfühlsame Scharfsicht des Untersuchungsrichters Porfirij und durch die frisch erwachte Liebe zu Sonja Marmeladowa, erfährt er, daß der Weg aus der Vereinsamung nur über Geständnis und Strafe führen kann. Auch wenn die »Reue« ihm eher fremd ist, die Liebe errettet ihn schließlich.

Příběh hétery ve 4. století p.n.l. Příběh dívky, která byla vychována jako svobodná a svobodomyslná bytost s nadáním a talentem, který dokázala rozvíjet. Setkala se za svůj život s mnoha filosofy, stála po boku velkému Alexandrovi, byla zasvěcena do tajů duchovna... Hrdinkou historického románu sovětského autora je životní družka Alexandra Makedonského Thais, která s ním sleduje šíření řeckého vlivu od Malé Asie, Egypta až po západní Indii a usiluje o harmonizaci poměrů mezi dobyvateli a obyvatelstvem. Nejlépe vyjádřeno citáty z knihy: - o náboženství "Čím je víra primitivnější, tím více se jí přidržují lidé nevzdělaní, a čím temnější je jejich duše, tím jsou fanatičtější." - symbol kola - kříž se zahnutými rohy, ovšem záleží na směru zahnutí, podle toho je symbolem dobra nebo zla... - nebo jeho postoj k podstatě ženství a mužství "Neklidný a sebevědomý mužský duch změnil světový pořádek, jenž panoval za vlády žen. Kněží vyhlásili všemu ženskému boj. Mužům je bližší rozum než paměť, cit, srdce a duše. Stalo se tak již dávno, kdy člověk ztratil víru v sebe a začal spoléhat na vynálezy nástrojů, čímž se postupně vzdaloval své přirozenosti a oslaboval své vnitřní síly. Ženy žily jinak a zachovaly si víc ze sebe sama, mají silnější duši než muži a taky je v nich víc lásky a vědomí vlastní podstaty..."

Žertovné a satirické historky a anekdoty sedmnáctého století ve staré ruské kultuře. Přeložil a parafrázoval Emanuel Frynta. Vybrala a ediční poznámku napsala Jiřina Táborská. Doslov napsal Jiří Honzík.

Výbor přináší deset novel a povídek ruského romantického filosofa, spisovatele, hudebního kritika a teoretika, jenž se zabýval i studiem přírodovědným a společenskovědným. Kniha zahrnuje jednak jeho prózy mravopisné apsychologické, zejména tzv. "příběhy z velkého světa" (např. KněžnaMimi, Zpověď vládního rady), a jednak prózy romanticko-filosofické, jež jsou volnými variacemi a motivy ze života umělců (např. Malíř, Sebastián Bach, Beethovenůvposlední kvartet). Předmluvu "Fragment ruského romantismu" napsal Vladimír Svatoň. Přeložil a vysvětlivkami opatřil Jiří Honzík.

Děj druhé dílu románu, tematicky i časově navazujícího na první díl Od prvního dne, je situován do července 1941. Také zde je hlavní postavou generál s vojevůdcovským talentem, který se probil z německého obklíčení a vede jednotky do náročných operací.

Kniha rozsáhlých esejů o ruské literatuře mapuje v autorských medailonech většinu nejvýznamnějších ruských prozaiků a básníků od Puškina po Solženicyna. Zvláštní pozornost je věnována poezii první poloviny 20. století. Kniha, vhodná jako příručka pro studenty, je doplněna bibliografií autorových prací.

Vývoj překladatelských teorií a metod. Dějiny teoretického myšlení o překladu a jeho uměleckých prostředcích. Význam českého překladatelství pro dějiny české literatury.

Tolstois Roman erzählt die Geschichte des Fürsten Nechliudow, der einer verurteilten Prostituierten bis nach Sibirien folgt, weil er in ihr eine Jugendliebe erkennt und sich schuldig an ihrem Schicksal fühlt. Wie ›Krieg und Frieden‹ und ›Anna Karenina‹, in deren Schatten ›Auferstehung‹ völlig zu Unrecht steht, vereint der Roman alles das, wofür der große Erzähler Tolstoi bis heute berühmt ist: wunderbare Landschaftsbeschreibungen, einfühlsame Porträts, packende Anklagen gegen Armut und Heuchelei – und nicht zuletzt eine der ergreifendsten Liebes- und Reuegeschichten der Weltliteratur. Mit dem Werkbeitrag aus Kindlers Literatur Lexikon. Mit Daten zu Leben und Werk, exklusiv verfasst von der Redaktion der Zeitschrift für Literatur TEXT + KRITIK.

In der erzwungenen Emigration beschloss Solženicyn, sein lang gehegtes Vorhaben zu verwirklichen – die russische Gesellschaft vor dem bolschewistischen Putsch von 1917 zu erforschen. Das Ergebnis seines Schaffens ist „Rotes Rad“, ein umfangreiches und unvollendetes literarisches Werk, das literarisches Erzählen mit philosophischen, religiösen und politologischen Überlegungen verbindet. „Lenin in Zürich“ ist ein eigenständiger Teil eines der umfangreichen Kapitel von „Rotes Rad“. Solženicyn zeichnet Lenin als einen von einer einzigen Idee besessenen Menschen, der eine weltweite sozialistische Revolution entfesseln will. Lenin erkennt nur seine eigene Meinung an und zieht Spaltungen in seiner Partei Kompromissen vor, selbst auf Kosten seiner eigenen Isolation. Freundschaft kennt er nicht; er verbindet sich nur mit Menschen, wenn er sie für seine Ziele nutzen kann. Er weist sie zurück, wenn sie ihm nicht mehr nützlich sind. Auch mit Unternehmern verbindet er sich, wenn er davon profitieren kann. Zu seinen nützlichen Freunden gehört auch seine Geliebte Inessa Armandová, deren zu unabhängiger Denkweise ihm jedoch missfällt; er bevorzugt Naděždě Krupská, die gehorsam und hingebungsvoll für ihn sorgt. Die Handlung beginnt vor dem Ausbruch des Ersten Weltkriegs und endet mit dem bekannten Transport über Deutschland nach Russland im Jahr 1917.

Die Aufzeichnungen werden verfasst vom fiktiven Insassen Alexander Petrowitsch Gorjßntschikow, der wegen des Mordes an seiner Frau deportiert und zu zehn Jahren Zwangsarbeit verurteilt wurde. Aufgrund seiner adligen Herkunft erfährt er anfangs Schikanen nicht nur durch das Gefängnispersonal, sondern auch durch seine Mitgefangenen aus niedrigeren Schichten, lebt sich während seiner Haft aber mehr und mehr in die Gemeinschaft ein.

Populárně vědecká knížka sovětského novináře a spisovatele osvětluje některé otázky týkající se paměti. Na základě moderních vědeckých poznatků z psychologie, fyziologie, psychiatrie, neurologie, biochemie a dalších disciplín charakterizuje jednotlivé druhy paměti, vysvětluje, co je genetická paměť, kde jsou hranice paměti, vztah emocí k paměti, spolupráci krátkodobé a dlouhodobé paměti, vznik paměťových stop, funkci čelních laloků aj.

Kniha Toulky ruskou literaturou přináší výběr textů věnovaných ruské literatuře z pera významného českého rusisty, literárního vědce, překladatele a básníka doc. Jiřího Honzíka (1924–2018). Jde o průřez autorovou odbornou tvorbou zaměřený jednak na texty málo známé či obtížně dostupné, ale též na texty dosud nepublikované. Většina dříve publikovaných textů byla jejich autorem přepracována a nově zredigována. Větší část svazku je tematicky spojena s problematikou stříbrného věku ruské literatury, Honzíkova životního tématu, autor však při výběru vhodných textů pohlížel též do období staršího (dílo A. S. Puškina) i blíže k současnosti (tvorba A. I. Solženicyna).

Výbor z poezie představitele ruského romantického básnictví 19. století. Knížka jej představuje ponejvíce jako tvůrce básnických miniatur, který v nich načrtává proměnlivost přírodního lidského bytí, stesk nad míjejícím časem, odhaduje a předznamenává mnohé z osobních a společenských krizí a lyricky postihuje filozofický svět romantismu.

Knížka toulek, přemýšlení a vzpurné víry v člověka sestavená z vyprávění Maxima Gorkého a z veršů ruských lidových balad. Je v ní řeč o lásce, statečnosti, vzdoru, o kráse širokých prostorů i o bídě sobectví, malichernosti a ošklivosti života a také o síle, kterou může člověku v boji se zlem dát kniha. Přemýšlí se tu i o tom, jak se vandrování životem proměňuje ve vyprávění spisovatele v povídku nebo román.

Reprezentativní antologie moderní světové poezie ve velmi kvalitním výběru. Výbor zabírá moderní poezii od jejích prvopočátků, které ztělesňují díla W.Whitmana a Ch. Baudelaira v 2. polovině 50. let 19. století až po období 1. světové války, kdy G. Apollinaire, T.S.Eliot a J.R. Becherdovršovali jednu a zahajovali druhou etapu jejího vývoje. Vedle poezie přináší antologie i ukázky z korespondence, vzpomínek, dobové esejistiky a publicistiky

Soubor filozofických esejí a poviedok so štipkou fantázie, ktorý je uvozený jednou rámcovou novelou - besedou priateľov, ktorí diskutujú o Rusku, filozofii, umení a rozprávajú si príbehy, jež sú potom čitateľom jednotlivé predkladané. Toto dielo je inšpirované skutočnými stretnutiami tzv. Spoločnosti milovníkov múdrosti.

Teoretická studie (z roku 1923, v přepracovaném vydání z roku 1963) se zabývá uměleckým objevitelstvím a problémy poetiky F.M. Dostojevského, zkoumá výstavbu jeho díla a jeho výrazový systém. Dospívá k závěru, že Dostojevského nový druh románu - polyfonní román, jehož postavy existujínezávisle na autorském slově i na sobě navzájem - znamená mimořádný přínos k rozvoji prózy i uměleckého myšlení. Doslov (napsal Radegast Parolek) upozorňuje na pozdější publikace na toto téma, které do určité míry korigují Bachtinovy postřehy.

Antologie představuje básníky ruského symbolismu. (I. F. Anněnskij, K. D. Balmont, J. K. Baltrušaitis, A. Bělyj, A. A. Blok, V. J. Brjusov, Z. N. Gippiusová, S. M. Goroděckij, V. I. Ivanov, M. A. Kuzmin, D. S. Merežkovskij, F. Sologub, V. S. Solovjov, M. A. Vološin) , kteří tvůrčím způsobem zasáhli do vývoje verše. Z ruských originálů vybral, uspořádal, obrazový materiál sestavil a úvodní studii Poezie ticha a bouře a medailónky autorů napsal Jiří Honzík.

Na básníky přírody, jejich nálad a proměn, je ruská poesie minulého století obzvláště bohatá. Málokterý z nich však věnuje svou tvorbu tak téměř výhradně domácí přírodě jako právě vstevník Lva Tolstého a Turgeněva, A. A. Fet. Scenérií jeho veršů je proti Puškinovu a Lermontovovu Černomoří a Kavkazu neromantická, klidná středoruská krajina, snímaná ve svých všedních, neromatických podobách. A přece je Fet romantik, básník prchavých přírodních nálad, impresionista soumraku a měsíčního svitu, který metodou neurčitých náznaků a zámlk – zvláště od osmdesátých let – zároveň i předjímá poetiku symbolistů. S přírodou jsou u něho vždy neoddělitelně spojeny také volné meditace a verše milostné, které v tlumených tónech vyjadřují intenzivní citové zážitky. Kromě toho je Fet i jedním z největších melodiků ruského verše, „Chopinem ruské poesie“, připomíjnajícím místy svou intonací hudebnost verše Verlainova. Z ruských originálů vybral a přeložil Ivan Slavík. Předmluvu napsal Jiří Honzík. Graficky upravil František Muzika.

Výbor z básnického díla Puškinova a Lermontovova současníka, jehož reflexivní verše vynikají opravdovostí a myslitelskou hloubkou. Tematicky se zaměřil hlavně na přírodní a milostnou lyriku. Předmluva Jiří Honzík: „Ťutčevovo básnické dílo“.

Výbor z tvorby ruských literárních fantastů 18. a 19. století.

Východiskem výboru z díla předního představitele dnešní sovětské poezie, patřícího k básnické generaci, kterou lidsky a umělecky formovala Velká vlastenecká válka, byl shrnující, autorem pořízený soubor Rovnodennost a část básní ze sbírky Dni. Verše smyslově plné a přitom nepopisné obraznosti evokují v písňově plynulém tónu zážitky z osudových válečných let čtyřicátých a zrcadlí i básníkův angažovaný postoj k dnešku.

V románu Rudin (1856) ukázal autor osud lidí schopných, nadaných a ušlechtilých, kteří v dusném ovzduší samoděržaví hledali správnou životní cestu, ale nedokázali ve své době překonat překážky, jež bránily uskutečnění jejich ušlechtilých plánů. Šlechtické hnízdo (1859) je obraz života na statkářském panství, plný lyrismu a lásky. Jemně prokreslené postavy při vší své kráse a opravdovosti nejsou s to pohnout vývoje a probojovat sobě a svému okolí nové a lepší formy života. Oba romány jsou prolnuty hlubokým citem vřelé lásky k vlasti. Doslov napsal Jiří Honzík.

Výbor z básnického díla klasika ruské literatury (1821-1878). Verše, které v ruské literatuře poprvé ve větší míře obracejí pozornost na otázku sociální a na dosud tabuizovaná témata, jako jsou např. osudy prostitutek a osudy lidí ze společenské spodiny, a které přinášejí i novou kvalitu básnických prostředků, záměrnou depoetizaci ve střízlivě věcném jazyce, plném prozaismů a hovorových lidových obratů. Výbor je rozčleněn do těchto oddílů: Rašení, Kruté krásy, O svobodě slova; v závěru je zařazen epos Kdo žije šťastně na Rusi.

Básníci ruského akméismu. Z ruských originálů vybral, uspořádal, obrazový materiál sestavil a medailónky autorů napsal Jiří Honzík. Kniha představuje nejobsáhlejší přehled akméistické tvorby vydaný u nás. Akméismus jako básnická škola i za dobu své krátké existence výrazně ovlivnil mnohé ruské tvůrce vstupující do literatury v 10. a 20. letech 20. století. Četné ilustrace – Chagall, Anněnkov, plakáty, návrhy kostýmů, kresby, fotografie – dotvářejí obraz doby akméismu.

Prózy Alexandra Bestuževa-Marlinského - kritika, básníka a prozaika nesou klamné znamení doby svého vzniku: v nich vrcholí ruský literární romantismus a zároveň už předznamenávají program naturální školy.

Z ruských originálů vybral a uspořádal Ladislav Zadražil. Patnáct povídek a novel napsali: Gogol, Odojevský, Turgeněv, Čechov, Kuprin, Leonov a další... Ilustrace Eva Bednářová V knize se to hemží čerty, lesními i domácími skřítky, čarodějkami, ale ke slovu přijdou i vlkodlaci, upíři a záhadné přízraky.

Román sovětského spisovatele rozvíjí příběh sovětského vojenského útvaru, který se na konci druhé světové války přesouvá z Německa na východní hranice SSSR do bojového postavení proti Japoncům. Osou vyprávění je cesta vlaku přes válkou zničené oblasti vyvolávající dramatické vzpomínky.

Kniha českých rusistů je pokusem o nahrazení dosavadních encyklopedií o klasické ruské literatuře dílem původním, přihlížejícím k současnému stavu bádání. Nejde o tradiční dějiny literatury, ale na základě typologického přístupu kliterárním jevům, o charakteristiky, shrnující životní filozofii, společenské postoje, vidění světa i tvůrčí metody velkých ruských literárních postav.

Výbor z celoživotních studií významného českého rusisty Jiřího Fraňka (1922-2007), profesora Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obsahuje třináct studií zabývajících se převážně ruskou literaturou - Slovem o pluku Igorově, literární tvorbou starších i novějších ruských klasiků (kupříkladu tvorbou Gogola, Babela, Paustovského, Šolochova či Solženicyna). Do výboru jsou zařazeny rovněž texty věnované problematice překladu, například dílu Bohumila Mathesia, anebo Emanuela Frynty, jednoho z nejtalentovanějších poválečných překladatelů. Jsou zde i zajímavé práce z české judaistiky, oboru, který byl pro J. Fraňka po celý život taktéž nesmírně důležitý. Pro čtenáře (a to zdaleka nejenom pro rusisty) nejspíše bude kromě kvality a tematické různorodosti vlastních textů, jež zčásti vycházejí knižně poprvé, nečekaným překvapením také rozsáhlá bibliografie Fraňkova díla, která knihu uzavírá a obsahuje celkem 537 položek.

Obsáhlý soubor básní známého rusisty (* 1924) shrnuje jeho verše ze 70. a 80. let a vůbec poprvé jej představuje jako výrazného básníka své generace. Honzíkova poetika vychází z důkladného obeznámení se světovou (a zvláště ruskou) poezií 20. století, klíčovou je její epičnost – zvláště u básní, v nichž autor evokuje své válečné zážitky, kdy byl za účast v protinacistickém odboji vězněn. Tematický rejstřík básní je velmi široký: od básních bilančních, načrtávajících obraz celého dějinného období, přes básně společensko-politické (málokdo zachytil v poezii beznadějnou atmosféru husákovské normalizace v 70. letech tak pádně jako Honzík) až četným veršům přírodní a milostné lyriky. Společným jmenovatelem všech básní je stáří, stárnutí – onen životní „podzim“ z titulu knihy, který je v knize evokován s mimořádnou naléhavostí.