Expediční tým Arctos II hodlá prostoupit jedním z největších ledovců světa, proplout řeky v proudech lávy a hledat vchod do středu Země navzdory důvtipným a zlomyslným nástrahám Islandského ďábla...
Autem, pěšky i v sedlech koní poznává devítičlenná expedice Vector III oblast na dolním konci afrického kontinentu. Není to jenom Jihoafrická republika, ale i horské království Lesotho a Svazijsko. Členové výpravy lezou na Stolovou horu, pozorují tučňáky u Mysu Dobré naděje, neminou ani nejjižnější bod Afriky, Střelkový mys. Potkávají slony, žirafy, zebry, antilopy, lvy, hrochy i krokodýly, tedy vše, co dělá Afriku Afrikou. Komunikují s místními lidmi, ať jsou to černoši kmene Zulu, Křováci nebo potomci Búrů. Ocitají se před hlavněmi ostře nabitých zbraní, zdolají nejvyšší horu této části kontinentu, třítisícovou Thabanu Ntleyanu, navštíví nejvyšší vodopád jižní Afriky a toulají se v Dračích horách. Na jednu výpravu legrace až dost. V knize se prolíná několik časových a dějových rovin, které umožňují čtenáři pohled na oblast jižní Afriky i v neobvyklých kulturních a historických souvislostech.
Knihu doprovází bohatá fotografická příloha.
Turecký med, turecké sedlo, turecká káva. Turecký záchod, turecké lázně.Turecký sed. Turecká šavle, Mozartův Turecký pochod. A také turecké hospodářství, poturčenec horší Turka, Turek vod vokurek. Rozinky sultánky. „Smradu jako v Cařihradu.“ To všechno dalo světu Turecko. V každodenním životě je dost podnětů na to, aby člověka přepadla zvědavost a podíval se na vlastní oči, jaké Turecko doopravdy je. S lehkostí a vtipným nadhledem psaný cestopis Jana Šťovíčka, alias Sorrela, prozrazuje, že je rozlehlé, nádherné a úctyhodné, ale také nevypočitatelné a nebezpečné, že je v zemi tradiční kávy, Homéra a jeho Tróje, dávné říše Chetitů a biblického Araratu stále co objevovat a poznávat, zejména jeho úžasné obyvatele. Ačkoli si členové výpravy i tentokrát podmanili hned několik horských vrcholů, včetně pětitisícového Araratu, plavili se po jezerech či Středozemním moři a tradičně sjížděli i peřejnaté řeky, stala se jejich dobrodružná, sportovní, nebo chcete-li outdoorová, expedice nakonec také výpravou etnografickou.
Cestopis z expedice Scorpio I. do Řecka. Devět přátel, devatenáct dní, čtyři tisíce kilometrů. Podtrženo, sečteno - nezapomenutelné dobrodružství v Řecku.
2. část: Z Nairobi do Kapského Města
Druhá část žádané knihy Afrikou od severu k jihu – Z Prahy do Nairobi popisuje další příhody členů české expedice při cestě napříč Afrikou. Dojeli až ke Střelkovému mysu, tak daleko na jih, jak se vůbec z Prahy autem dojet dá, a zažili spoustu dobrodružství, nebezpečí i zábavy. Pohybovali se v horských masivech, sjížděli řeky na raftech a nafukovacích kanoích, navštívili safari s divokými zvířaty a poznávali život obyčejných lidí na africkém kontinentu. Text knihy doprovází velké množství jedinečných barevných fotografií, na nichž autor zachytil nejzajímavější okamžiky celé expedice.
Šest dobrodruhů tvořících expediční tým Arctos I se vydává na daleké Špicberky, kde medvědi dávají dobrou noc. Přestože věnovali přípravě mnoho času, čekají je překvapení, nápory stresu a nepohodlí s expedicemi neodmyslitelně spojené. Přesto se jim situace, na které ani nepomysleli, daří zvládat s humorem. Vždyť pořád platí, že co není tak, může být i jinak!
Další svérázné vyprávění mladého autora (Mapy končí nad Nordkappem, Kam Alláh nevidí) tentokrát o výpravě na Britské ostrovy. Její účastníci úspěšně zdolali nejvyšší vrcholy Walesu, Anglie a Skotska, lezli po skalách u Aviemore, pátrali po keltských památkách, pozorovali tuleně a čelili útokům komárů, na raftech sjeli divoké řeky Tryweryn, Arkaig a Garry, plavili se po jezeře Loch Ness i na vlnách Atlantiku u Orkneyských ostrovů.
Šest zkušených cestovatelů, horolezců a lyžařů se po pěti letech příprav vydává na Špicberky, aby zjistili, že je všechno jinak: plachetnice, která je měla přepravit přes polární moře, nejspíš vůbec neexistuje, tolik testovaná lyžařská vázání praskají mrazem a celkový střet s realitou polárních ostrovů je mnohem tvrdší, než si kdo představoval.
Na pět set kilometrů dlouhé cestě po ledových pláních, fjordech i horách Špicberků se tak záhy obnažují nečekané a netušené charakterové vlastnosti členů expedice, za níž se navíc pomalu začíná plížit hlad, protože ztráta lodi je donutila omezit zásoby potravin.
Navzdory hladu, osobním i technickým problémům, ohrožujícím vzájemné přátelství, dokázala skupina, odkázaná v polární pustině jen sama na sebe, dokončit zvolenou trasu.
Výprava navíc upoutala v roce 2015 pozornost světových médií i české veřejnosti především brutálním útokem ledního medvěda na člena expedice, který naštěstí – naprosto neobvykle – neskončil tragickou smrtí člověka.
Expedice Vector IV-TransAfrikeena během 64 dní projela ve dvou automobilech africký kontinent od severu k jihu. Cesta, která měřila 23 500 km, vedla třemi kontinenty a expedice navštívila dohromady 16 států. Členové výpravy se pohybovali v sedmi horských masivech, sjížděli čtyři řeky na raftech a nafukovacích kanoích, v sedlech koní projeli část horského království Lesotho. Nedílnou součástí expedice byly národní parky s divokými zvířaty, zvané safari. Tím, že výprava dosáhla Střelkového mysu, dojela tak daleko na jih, jak se vůbec z Prahy autem dojet dá, a zažila spoustu dobrodružných i zábavných příhod.Které autor doplnil barevnými fotografiemi.