Monografie vycházející z autorčiny rigorózní práce sleduje teoretické a metodologické myšlení českého historika 20. století Františka Kutnara. V centru zájmu stojí především jeho strukturálně funkční pojetí historického faktu, které představuje v podstatě ojedinělou (a dnes pozapomenutou) inspiraci strukturalistickým myšlením, k jehož hlavním protagonistům ve světové historiografii patří známá francouzská historická škola Annales.
Dějiny mentalit se především ve francouzské historiografii 20. století staly jednou z možných cest při hledání východiska z krize soudobého dějepisectví. Cesta k jejich ustavení trvala řadu desetiletí a v dílčích projevech sahá až do 19. století. Autorka se ve své práci zabývá hledáním obdobných předpokladů v české historické vědě a jejich rozborem a srovnáním s francouzským kontextem dospívá k závěru, že česká historiografie sice nedospěla ke konceptuálnímu vyústění dějin mentalit, jež by sneslo srovnání s francouzskou historickou vědou, ale na příkladu výrazných osobností českého dějepisectví ukazuje, že svými pozoruhodnými individuálními přístupy řešení francouzských historiků v mnohém připomínaly.
Kolektivní monografie České, slovenské a československé dějiny 20. století I. je v pořadí prvním svazkem každoročně očekávaného souboru textů k soudobým českým, slovenským a československým dějinám z dílny mladé vědecké generace, která se v reprezentativním zastoupení sjíždí vždy na počátku jara na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde o svých výzkumech a jejich výsledcích diskutují posluchači doktorského studia i jeho nedávní absolventi. Akce zamýšlená původně jako prostor pro setkávání té nejmladší badatelské generace, tj. doktorandů, se postupně stala záležitostí prestižní, což dokazuje stále se zvětšující počet zájemců o ní. Se svými příspěvky přijíždějí do Hradce Králové nejen postgraduální studenti, ale rovněž odborní asistenti, z nichž mnozí mají již namířeno k habilitačnímu řízení, pracovníci vědeckých institucí, archivu, knihoven, muzeí atd.
Tato kolektivní monografie je v pořadí již pátým svazkem každoročně očekávaného souboru textů k soudobým českým, slovenským a československým dějinám z dílny mladé vědecké generace, která se v reprezantativním zastoupení sjíždí vždy na počátku jara na Filozofickou fakultu Univerzity Hradec Králové, kde o svých výzkumech a jejich výsledcích diskutují posluchači doktorského studia i jeho nedávní absolventi.
Kniha představuje české historické myšlení ovlivněné strukturalismem, a to nejen v kontextu historické vědy. Autorka se zabývá výraznými osobnostmi českého meziválečného vědeckého kontextu a představuje, místy s přesahem do druhé poloviny 20. století, jejich osobité přístupy k výkladu historické skutečnosti, jež nesou stopy strukturalismu, a to od nesmělých názvuků až po zřetelně strukturalistické koncepce, v nichž je jakýkoli historický fakt chápán jako složitý strukturovaný celek, jehož jednotlivé části jsou provázány vzájemnými vztahy, vazbami a funkcemi. Ukazuje, že tento přístup umožňoval nejen historikům odkrývat jinak snadno opomenutelné souvislosti a významy historického dění a ačkoli se nikdy nestal dominantní výkladovou linií české historické vědy, vždy sehrával roli cenné a pozoruhodné inspirace, zejména ve studiu nepolitických dějin.
Předkládaná kolektivní monografie je již tradičním příspěvkem Historického ústavu FF Univerzity Hradec Králové k poznání soudobých českých, slovenských a československých dějin. Historický ústav FF UHK, zejména jeho mladší badatelská generace, uspořádal v březnu 2009 již čtvrtý ročník konference, jejímž jednotícím tématem byly opět dějiny 20. století nahlížené optikou vývoje české a slovenské společnosti.
Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických inspirací, a to počínaje nepatrnými podněty až po zřetelné strukturalistické formulace. Je opatřena úvodní teoretickou studií, v níž autorka vysvětluje způsoby, jakými byl strukturální výkladový princip historickým myšlením a historickou vědou absorbován, a ukazuje důsledky tohoto interpretačního přístupu pro výklad historických skutečností.
