Veronika Středová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Kniha představuje české historické myšlení ovlivněné strukturalismem, a to nejen v kontextu historické vědy. Autorka se zabývá výraznými osobnostmi českého meziválečného vědeckého kontextu a představuje, místy s přesahem do druhé poloviny 20. století, jejich osobité přístupy k výkladu historické skutečnosti, jež nesou stopy strukturalismu, a to od nesmělých názvuků až po zřetelně strukturalistické koncepce, v nichž je jakýkoli historický fakt chápán jako složitý strukturovaný celek, jehož jednotlivé části jsou provázány vzájemnými vztahy, vazbami a funkcemi. Ukazuje, že tento přístup umožňoval nejen historikům odkrývat jinak snadno opomenutelné souvislosti a významy historického dění a ačkoli se nikdy nestal dominantní výkladovou linií české historické vědy, vždy sehrával roli cenné a pozoruhodné inspirace, zejména ve studiu nepolitických dějin.

Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických inspirací, a to počínaje nepatrnými podněty až po zřetelné strukturalistické formulace. Je opatřena úvodní teoretickou studií, v níž autorka vysvětluje způsoby, jakými byl strukturální výkladový princip historickým myšlením a historickou vědou absorbován, a ukazuje důsledky tohoto interpretačního přístupu pro výklad historických skutečností.

Tato kolektivní monografie je v pořadí již pátým svazkem každoročně očekávaného souboru textů k soudobým českým, slovenským a československým dějinám z dílny mladé vědecké generace, která se v reprezantativním zastoupení sjíždí vždy na počátku jara na Filozofickou fakultu Univerzity Hradec Králové, kde o svých výzkumech a jejich výsledcích diskutují posluchači doktorského studia i jeho nedávní absolventi.

Dějiny mentalit se především ve francouzské historiografii 20. století staly jednou z možných cest při hledání východiska z krize soudobého dějepisectví. Cesta k jejich ustavení trvala řadu desetiletí a v dílčích projevech sahá až do 19. století. Autorka se ve své práci zabývá hledáním obdobných předpokladů v české historické vědě a jejich rozborem a srovnáním s francouzským kontextem dospívá k závěru, že česká historiografie sice nedospěla ke konceptuálnímu vyústění dějin mentalit, jež by sneslo srovnání s francouzskou historickou vědou, ale na příkladu výrazných osobností českého dějepisectví ukazuje, že svými pozoruhodnými individuálními přístupy řešení francouzských historiků v mnohém připomínaly.

Předkládaná kolektivní monografie je již tradičním příspěvkem Historického ústavu FF Univerzity Hradec Králové k poznání soudobých českých, slovenských a československých dějin. Historický ústav FF UHK, zejména jeho mladší badatelská generace, uspořádal v březnu 2009 již čtvrtý ročník konference, jejímž jednotícím tématem byly opět dějiny 20. století nahlížené optikou vývoje české a slovenské společnosti.

Kolektivní monografie České, slovenské a československé dějiny 20. století I. je v pořadí prvním svazkem každoročně očekávaného souboru textů k soudobým českým, slovenským a československým dějinám z dílny mladé vědecké generace, která se v reprezentativním zastoupení sjíždí vždy na počátku jara na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde o svých výzkumech a jejich výsledcích diskutují posluchači doktorského studia i jeho nedávní absolventi. Akce zamýšlená původně jako prostor pro setkávání té nejmladší badatelské generace, tj. doktorandů, se postupně stala záležitostí prestižní, což dokazuje stále se zvětšující počet zájemců o ní. Se svými příspěvky přijíždějí do Hradce Králové nejen postgraduální studenti, ale rovněž odborní asistenti, z nichž mnozí mají již namířeno k habilitačnímu řízení, pracovníci vědeckých institucí, archivu, knihoven, muzeí atd.