Alberto Savinio Bücher

Savinio, ein eigensinniger Autor des 20. Jahrhunderts, gilt als einer der größten italienischen Schriftsteller. Er war vielseitig aktiv als Maler, Komponist und Reporter und ist besonders als Essayist bekannt. Sein privates Lexikon umfasst originelle Aufsätze, die überraschende Themenwechsel ermöglichen und den Leser in seine faszinierenden Gedankenwelten ziehen.

Das ganze Leben ist in den Geschichten dieses italienischen Prosaisten, aber hier regiert allein der Engel des Bizarren...

Ihr Name. Das irdische Paradies. Die Flügelin. Den Hügel Dummheit. Der Reisegefährte. Bago. Sesselmama. Die Möbel der Eltern. Der Sessel der Liebe. Das ganze Leben. hinunter. Seele. Eònio. Das Haus der

Savinio vive esta ciudad - Milán - con todos sus sentidos, manteniendo una mente despierta, irreverente y despreocupada. Siente las transformaciones históricas y sigue el proceso de digestión de la historia, como la forma en que Milán "digirió" el bombardeo sufrido en 1943. Savinio baja a los grandes pensadores e hitos históricos a un nivel humano, liberándolos de la fría soledad de la admiración y el respeto, devolviéndoles sus debilidades humanas. A pesar del conocimiento que Savinio despliega generosamente en este libro, no se trata de un ensayo. Savinio escenifica una ciudad, presentando rascacielos, estatuas, quesos, calles, etc., como actores. Las imágenes y ocurrencias que cambian rápidamente y son muy contrastantes exigen y fomentan una agilidad mental, quizás el verdadero placer de esta lectura.

Ein teils mythisches, teils ganz diesseitiges Griechenland ist der äußere Schauplatz von Savinios Tragödie der Kindheit , doch spielt sich vieles im Unbewussten ab, zu dessen literarischen Entdeckern der italienische Dichter, Musiker und Maler gehört. Savinio, von Breton als bedeutender Anreger des Surrealismus gewürdigt, verarbeitet eigene Erinnerungen in dieser ebenso phantastischhumoristischen wie konkreten Schilderung der Ekstasen und Leiden eines Kindes.

I lettori di Capri già sanno quale delizioso viaggiatore sia Savinio, capace di far vivere i luoghi con pochi tocchi distratti – e insieme pronto a lanciarsi in divagazioni imprevedibili, a partire da qualsiasi pretesto. Così è anche in questo libro del 1939, che egli stesso assimilò a un giardino, «per la chiarezza, la leggerezza, l’amenità che mi sono conquistate nell’età matura». Qui Savinio vaga fra gli Abruzzi e la terra degli Etruschi, tra Cerveteri e Tarquinia. L’ironia ci si fa incontro a ogni passo. Ma c’è anche una sonorità melanconica, meditativa, in queste pagine, che sono rivolte al «fantasma della storia: il grande buco, il vuoto che assorbe via via le azioni che sfuggono alla storia, e le annienta». Combinazione di timbri, questa – fra l’ironico e il melanconico –, che sembra corrispondere al fondo del fondo di Savinio stesso. Dico a te, Clio , apparso per la prima volta nel 1939, fu ripubblicato nel 1946. In quest’ultima edizione era preceduto da un’Avvertenza dell’autore che viene riprodotta nel presente volume.

V roce 1919 rozepsal Savinio svou pozoruhodnou prózu Tragédie dětství, v níž se vrátil ke svým vzpomínkám na Řecko. Próza je jednak nesmírně působivou evokací řeckého prostoru s jeho mýtotvornou potencí, jednak proustovsko-freudovskou analýzou nejranějších dětských prožitků. V mnoha ohledech má tato próza styčné body s tehdy nastupujícím surrealismem (Breton zařadil Savinia do své Antologie černého humoru), pro Savinia je nicméně příznačné, že podvědomé obrazy jsou u něho podrobovány racionální kázni brilantního vypravěčského stylu (podobné sepětí podvědomých obsahů a přísně racionální formy nacházíme i v „metafyzické“ malbě Saviniova bratra Giorgia). K témuž materiálu se Savinio vrátil ještě jednou, v období své zralosti, a vytěžil ze svých vzpomínek na Řecko ještě prózu Dětství Nivasia Dolcemara (1941). Oba texty jsou dnes pokládány za Saviniova vrcholná díla. Přeložil, poznámkami doplnil a doslov napsal Jiří Pelán.