Před časem

V této první české publikaci autor zkoumá koncept „pravdivosti“ obrazu a vztah člověka k viditelnému a skrytému. Umění podle něj nepřenáší pouze čitelné vědomosti, ale také vytváří smyčky „přenášených a rozložených vědomostí, vytvořených a přetvořených nevědomostí“. Jeho přístup k dějinám umění zdůrazňuje, že tyto nemohou existovat bez teoretického, psychologického a poetického postoje k předmětu. Čas hraje klíčovou roli v interpretaci obrazu a umožňuje nám z něj po určitém čase vyčíst nové významy. Obsah zahrnuje úvod, který se zabývá dějinami umění jako anachronickou disciplínou a paradoxem historie. První část se zaměřuje na archeologii anachronismu, kde se diskutuje o obrazech jako matrice a lsti, a o tom, jak je nutné historii umění neustále znovu začínat. Druhá část se věnuje modernitě anachronismu, analyzuje obrazy jako boj a aura, přičemž se zaměřuje na kritickou zkušenost a předpoklady objektu, času, místa a subjektu. Tato kniha je důležitým příspěvkem k porozumění dynamice umění a jeho historickému kontextu.