Dílo a styl

Meyer Schapiro (23. 9. 1904, Litva – 3. 3. 1996, USA) byl významným americkým historikem a teoretikem umění 20. století. Jeho erudice a široké spektrum zájmů přispěly k rozmachu americké uměnovědy a vychoval řadu úspěšných žáků. Ve svém díle čerpal nejen od amerických učitelů, ale také od hlavních představitelů vídeňské školy a německých historiků umění. Schapiro uplatňoval otevřený a experimentální přístup, reagoval na podněty z literatury, filosofie a psychoanalýzy. Kritizoval izolaci stylových analýz od historických kontextů a zdůrazňoval propojení s sociálními, politickými a ekonomickými faktory. Čtenáři se nyní dostává do rukou obsáhlý průřez Schapirovým dílem, který zahrnuje jeho široké zájmy. Studie o starším umění obsahují ikonologické úvahy z románského umění a rané nizozemské renesance, včetně kritické reinterpretace Freudovy knihy o Leonardu da Vinci. V části věnované novějšímu umění najdeme analýzy Courbeta, Seurata a Cézannových jablek, které reflektují Schapirovy teorie sociálních a ekonomických aspektů umění. V posledním oddílu jsou shromážděny metodologické práce, včetně významné studie o stylu, kde Schapiro shrnul dosavadní poznatky a kriticky zhodnotil schematičnost různých teorických přístupů.