Co dělat?

Román, psaný r. 1862 ve vězení petropavlovském, předvádí „nové lidi“, ne již hrdiny romanticky rozervané a rozpolcené, ale lidi, kteří dovedou pracovat a jít pevně za vytčenými úkoly. Jeho hrdinové a hrdinky jsou lidé vysoké, mravní kultury. Vztah mezi mužem a ženou, hospodářská nezávislost ženy na mužovi, protest proti měšťáckému manželství – to jsou ve zkratce hesla románu. Lopuchov, Kirsanov, Věra Pavlovna a Rachmetov – to jsou ideály, obrazy lidí, jací mají být, ukazatelé cest k pravdivému, vítěznému lidství. Pro několik pokolení revolučních bojovníků se román stal knihou ukazující cestu. Silně působil i na revolucionáře za hranicemi Ruska. Jiří Dimitrov píše: „Román ještě po pětatřiceti letech měl osobně na mne, mladého dělníka, jenž tehdy dělal první kroky k revolučnímu hnutí v Bulharsku, neobyčejně hluboký, neodolatelný vliv. Musím říci, že ani dříve, ani později nebylo žádného literárního díla, které by mělo tak silný vliv na mou revoluční výchovu jako román Černyševského.“