Čtyři básně o smrti a strom

Mehr zum Buch

Atmosféra prvních čtyř básní je podmíněna stejným námětem-smrtí. "Jarní den" vypráví veršem o skonu prostého člověka na nemocničním lůžku. Druhá báseň je elegií věnovanou osudu dívky Marie, třetí pak sleduje závěr Balzacova života po jeho návratu s chotí do Paříže. Ve čtvrté básni objevuje umírající Patroklos pravou tvář svého přátelství s Achillem. Pátá opěvuje strom u Sevastopolu, přečkavší dějiny.