Reihen
Mehr zum Buch
Detektiv Steve Carella si nebyl jistý, jestli správně slyšel, co ten člověk řekl. Od muže, jehož žena leží rozpáraná na podlaze ložnice v kaluži vlastní krve, by člověk něco takového nečekal. Ten muž měl dosud na sobě převlečník a klobouk, šálu a rukavice. Stál vedle nočního stolku s telefonem, vysoký muž s úzkým obličejem, jehož svislou plochu dramaticky přerušoval pěstěný šedivý knír odpovídající prošedivělým spánkům. Oči měl jasné a modré a v žádném případě se v nich nezračila bolest ani zármutek. Jako kdyby se chtěl ujistit, že mu Carella rozuměl, opakoval úryvek svého předešlého výroku, tentokrát s ještě větším důrazem. „Strašně rád, že je mrtvá,“ řekl. „Pane,“ řekl Carella, „jistě vám nemusím připomínat…“ „Ovšemže ne,“ řekl muž. „Nemusíte. Náhodou jsem trestní advokát. Jsem si vědomý svých práv a velmi dobře vím, že všechno, co řeknu dobrovolně, může být později použito proti mně. Opakuji, že má žena byla skrznaskrz zkažená, a já jsem strašně rád, že ji někdo zabil.“
Buchkauf
Zemřela jako Sadie: Román z 87. revíru, Ed McBain, Alena Maxová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2010
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Ed McBain, Alena Maxová
- Verlag
- BB art
- Erscheinungsdatum
- 2010
- Einband
- Hardcover
- ISBN10
- 8073816822
- ISBN13
- 9788073816827
- Reihe
- 87. Bezirk
- Schlagwörter
- Belletristik, Krimi & Thriller, Krimi, Morde, Klassische Krimis, Detektive, Untreue
- Erstveröffentlichung
- 1972
- Originaltitel
- Sadie When She Died
- Bewertung
- 4,05 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Detektiv Steve Carella si nebyl jistý, jestli správně slyšel, co ten člověk řekl. Od muže, jehož žena leží rozpáraná na podlaze ložnice v kaluži vlastní krve, by člověk něco takového nečekal. Ten muž měl dosud na sobě převlečník a klobouk, šálu a rukavice. Stál vedle nočního stolku s telefonem, vysoký muž s úzkým obličejem, jehož svislou plochu dramaticky přerušoval pěstěný šedivý knír odpovídající prošedivělým spánkům. Oči měl jasné a modré a v žádném případě se v nich nezračila bolest ani zármutek. Jako kdyby se chtěl ujistit, že mu Carella rozuměl, opakoval úryvek svého předešlého výroku, tentokrát s ještě větším důrazem. „Strašně rád, že je mrtvá,“ řekl. „Pane,“ řekl Carella, „jistě vám nemusím připomínat…“ „Ovšemže ne,“ řekl muž. „Nemusíte. Náhodou jsem trestní advokát. Jsem si vědomý svých práv a velmi dobře vím, že všechno, co řeknu dobrovolně, může být později použito proti mně. Opakuji, že má žena byla skrznaskrz zkažená, a já jsem strašně rád, že ji někdo zabil.“