Josef Kostohryz Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Souborné básnické dílo včetně dosud nepublikovaných, či pouze časopisecky a pod pseudonymem otištěných veršů. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.

Předkládanou knihu tvoří šest povídek, které autor napsal v průběhu čtyřicátých let a nakladatelství Vyšehrad je chtělo pod názvem Osudy vydat v roce 1948. Původní sazba však byla rozmetána. Básník, spisovatel, překladatel, intelektuál evropského rozhledu Josef Kostohryz (1907-1987) se narodil v jihočeských Křenovicích, vesničce nedaleko Bernartic. Krajina domova byla jedním z trvalých zdrojů inspirace jeho literární tvorby, kterou významně ovlivnil také pobyt v Itálii, kde v letech 1934 až 1936 studoval a přednášel na Istituto per l´Europa Orientale v Římě. V roce 1951 byl zatčen a pro špionáž a velezradu odsouzen v procesu s tzv. Zelenou internacionálou na doživotí. Podmínečně byl propuštěn 21. 12. 1963 a rehabilitován až v roce 1990.

Autor je básníkem, který tvořil v osamělosti nikoliv lidské, ale duševní a snažil se vnímat, co se děje v jeho okolí. Jeho verše vypovídají o stesku a lidské zradě. Verše jsou psány skvostným básnickým jazykem. Základem výboru je samizdatové vydání veršů autora z r. 1987. Doslov Bedřich Fučík.

Původně březinovsky široký patetický Kostohryzův verš, nesený intonační linií, zde nabyl sevřenější podoby a bohatšího členění, aby se v pozdní sbírce Eumenidy opět rozlil do šíře (tentokrát pod vlivem Hölderlinovým). Příznačné horečnaté vize v ní autor navozoval reálnými situacemi zvláště v motivech vzpomínkových a milostných.

"Die intime Vertrautheit des Verfassers mit der byzantinischen und islamischen Welt machen aus dem Buch die klassische Darstellung vom Untergang der östlichen Kaisermetropole. Man spürt aus jeder Seite die leidenschaftliche Diskussion der Vergangenheit und der modernen Forschung um die mit der Eroberung zusammenhängenden Fragen... Was das Buch über den Rang einer vorzüglichen gelehrten Darstellung noch hinaushebt, ist die Form der Mitteilung, die durch ihren Stil wie durch die Art der Gruppierung der Ereignisse und der Charakterisierung der Personen die große Meisterschaft des echten Historiographen zeigt." Geschichte in Wissenschaft und Unterricht

Působivé vyprávění románu Mládí, mládí... - což jsou také první slova známé fašistické hymny - je svědectvím dramatu italské mládeže v desetiletí 1935-1945. Na osudech vysokoškolských studentů univerzity v Paduse v Pádské nížině - hlavně Giulia Govoniho a jeho spolužáků - se odvíjí široké pásmo děje s nesčetnými událostmi, zvraty a epizodami. Kniha je jakousi živou historií, psanou člověkem, který to vše prožil, se snahou o přesné a objektivní zachycení atmosféry a dějů. Lidé v ní vystupují ve své rozporné, proměnlivé a svářící se podobě.

Die schöne neue Welt, die Huxley hier beschreibt, ist die Welt einer konsequent verwirklichten Wohlstandsgesellschaft 'im Jahre 632 nach Ford', einer Wohlstandsgesellschaft, in der alle Menschen am Luxus teilhaben, in der Unruhe, Elend und Krankheit überwunden, in der aber auch Freiheit, Religion, Kunst und Humanität auf der Strecke geblieben sind. Eine totale Herrschaft garantiert ein genormtes Glück. In dieser vollkommen 'formierten' Gesellschaft erscheint jede Art von Individualismus als 'asozial', wird als 'Wilder' betrachtet, wer - wie einer der rebellischen Außenseiter dieses Romans - für sich fordert: 'Ich brauche keine Bequemlichkeit. Ich will Gott, ich will Poesie, ich will wirkliche Gefahren und Freiheit und Tugend. Ich will Sünde!'

Sbírka veršů básníka katolického směru a překladatele (nar. 1907), který se vrací do literatury po letech nedobrovolného odmlčení (předchozí sbírky: Prameny ústí, Rekviem, Ať zkamení). Básně psané volným veršem postihují v chmurném šerosvitu pocity člověka, kterého politická nepřízeň minulých let uvrhla do životního osamocení a který se po přestálém utrpení vrací do života poznamenán (Vracím se, / váhavě, jako se z ciziny desperát vrací, / jenž nemá střechu a komín ni příznivou duši.), bohatší o souzvuk s podobně postiženými a s moderním člověkem vůbec a kterému nezbývá než zachycovat již jen míjení času, mizení (Jednorožec mizí), vzpomínky na staré lásky, přátele a oddávat se loučení.

Román se odehrává v Benátkách osmnáctého století.Na pozadí karnevalových slavností a půvabné přírody benátské republiky je tu s vynikajícím psychologickým mistrovstvím líčen milostný vztah a posléze osudové přátelství primadony slavné divadelní společnosti komedie dell'arte Dory Ricciové k voltairiánskému šlechtici Pietru Antoniu Grataro'lovi.

Je to príbeh pre dievčatá, chlapcov, radných pánov a obchodníkov s rozličným tovarom. Je to príbeh o dievčatku Florentíne. Je to najtenšie a najchudšie dievča, ktoré pobehuje po našom veľkom meste. A v miliónovom meste to už čosi znamená. Aj nahladnejší ľudožrút by pri pohľade na Florentínu stratil chuť, aká je tenká... viac sa dočítate v knižke. Verše prebásnil Ján Buzássy.

Die Idee, dieses Thema zu bearbeiten, hatte Gautier bereits zu Beginn seiner literarischen Laufbahn. Er übernahm das Motiv direkt aus Scarrons "Hereckého románu". Gautier erfüllte das parodistisch behandelte Material mit romantischem Geist: Die Liebe der beiden Protagonisten ist durch die Reinheit edler Gefühle geprägt, und dem Ganzen wird ein abenteuerlicher Rahmen sowie historischer Kolorit verliehen. In der Geschichte vermischt er geschickt zarte Liebesszenen mit packenden Duellszenen, realistischen Bildern aus dem Leben umherziehender Schauspieler und fein humorvollen Passagen. Die Geschichte des Barons de Sigognac (der Name Fracasse stammt von einer der Nebenfiguren der "commedia dell'arte") erzählt von einer ewig jungen Liebe, die bereit ist, alles zu opfern, um ihr Ziel zu erreichen. Sie erinnert an einen märchenhaften, unverwundbaren Helden, der allen Gefahren trotzt, aus allen Kämpfen siegreich hervorgeht und nach Überwindung aller Widrigkeiten für seine Ausdauer und Ehrlichkeit belohnt wird. Der Leser wird von der ersten Seite an wahrscheinlich keinen Zweifel daran haben, dass er am Ende des Romans in sein zerfallendes Anwesen zurückkehren und dass in seinem Leben eine neue, glücklichere Phase beginnen wird.

Historicko-filozofické dílo představuje analýzu údělu ženy a obhajobu jejích práv. Výbor uspořádal, předmluvu a doslov napsal Jan Patočka.

Výbor z poesie slavného anglického „jezerního básníka“.