Alain Besançon Bücher

Aber darf man den Rassentotalitarismus und den Klassentotalitarimus miteinander vergleichen? Der Vergleich ist dann nicht zulässig, wenn man seine Aufmerksamkeit allein auf die Ideologien richtet. Lenkt man sie auf die Opfer, drängt sich der Vergleich geradezu auf, trotz aller Unterschiede: Beide Ideologien entwerteten unverhohlen das jüdische Volk und das Judentum. In ihrer Sprache griffen die Ideologen auf Formulierungen zurück, die ihnen die jüdische Religion und Kultur vermittelt hatte: 'Das heilige Volk', von dem Hitler sprach, oder das kommunistische 'Paradies im Diesseits' dokumentieren, wie sehr sich die Demagogen des Vokabulars jener bedienten, die sie vernichteten. Die Einzigartigkeit der Shoah hat vielfältige Kulturen unwiederbringlich untergehen lassen, die sich durch nichts wieder verlebendigen lassen, außer durch die Erinnerung. Dem bedrückenden Thema zum Trotz macht Alain Besançon auch Mut. Er ruft auf, sich an die Opfer zu erinnern und das öffentliche wie private Gedächtnis zu schärfen und zu kultivieren. Denn das Leben ist, wie eine jüdische Weisheit besagt, kurz, aber die Erinnerung dauert unendlich.

Kdo je – nebo kdo může být – v dnešní době autorita? Nemám na mysli autoritu mravní, ale někoho, kdo je schopen zásadní reflexe našeho místa ve světě, kdo dokáže nahlédnout skutečnou duchovní situaci doby na pozadí uplynuvších staletí civilizačních a kulturních dějin. Mám na mysli autoritu duchovní, autoritu z ducha. Jedním z mála lidí, kteří odpovídají tomuto kritériu, je současný francouzský historik idejí Alain Besançon. Velice aktivní a plodný vědec a myslitel nemá jen kritická slova, ale také slova východisková, jež mají svoji váhu a platnost i v situaci, která se může jevit jako bezvý­chodná, protože reflektují skutečný stav. (Josef Mlejnek v předmluvě ke knize)

Sborník přináší živé, na sebe navazující diskuse vynikajících světových intelektuálů a expertů. V toku debat samých lze zachytit několik stále se vracejících neznámých. Bojovali komunisté proti fašismu pod tlakem okolností a z oportunistických důvodů, nebo je antifašismus podstatnou součástí komunismu? Představovaly komunismus a fašismus ve 30. letech stejné zlo, nebo byl komunismus zlem ˝menším˝? (...) Pro českého čtenáře je sborník Komunismus a fašismus zajímavý hned ze dvou důvodů: jednak v něm - možná i s jistým uspokojením - nalezne jednoznačné odsouzení komunismu z úst intelektuálů, kteří svého času kouzlu komunistické iluze propadli. A za druhé nám jasná stanoviska účastníků francouzských debat snad připomenou, že trvalá reflexe komunismu by měla svůj terapeutický přínos i pro českou společnost.

V současnosti pozorujeme vzestup zájmu o náboženství, zejména judaismus a islám, které se ve Francii stále více prosazují. Křesťanství, dříve považované za „náboženství většiny Francouzů“ podle konkordátu podepsaného Napoleonem Bonapartem, nyní zažívá krizi. Jaký význam mají pro tato náboženství jejich ortodoxie? Tímto pojmem se odkazuje na centrální body, které jsou zaručeny svatými texty a názory učenců, a které ukazují na soudržnost a originalitu každého náboženství. I když jsem kritický k ortodoxii, nemám v úmyslu ji odmítat. Uchovala si náboženství schopnost vnímat skutečnost? V této knize se zaměřuji na katolicismus a jeho reakce na velké události, jako je komunismus a islám. Na vstupech do katedrál se objevuje žena se zakrytýma očima, což symbolizuje, jak si církev často sama zavazovala oči. Tyto otázky jsou zásadní pro současného člověka a snažím se je zpracovat z pohledu historika. Kapitoly zahrnují témata jako věda o náboženstvích, ortodoxie, křesťanské umění, vnímání ruského komunismu Římem, rozum v latinské církvi, porozumění islámu na 2. vatikánském koncilu, náboženství šoa, manželství diecézních kněží a demografie pekla.

Religijny fundament Rosji został zbudowany przez Bizancjum. Okoliczności historyczne go zmodyfikowały, ale nie wykorzeniły. Rosja długo była krajem słabym i zagrożonym. Nie chodziło tutaj o ataki ze strony Zachodu, który zostawiał zazwyczaj Rosję w jej lasach. Nacjonalistyczna historiografia bardzo przesadnie eksponuje zagrożenie zachodnie. Za agresora uważa się Polskę, choć ona najczęściej zadowalała się obroną własnych granic, pomijając niefortunne przedsięwzięcie, które w roku 1610 doprowadziło do krótkiej okupacji Moskwy. Było to możliwe na skutek zawalenia się państwa moskiewskiego w czasie tzw. Wielkiej Smuty. Ten epizod jest podkreślany, gdyż – jak się uważa – sprowadził na ziemie ruskie największe niebezpieczeństwo nawrócenia na katolicyzm. Dlatego właśnie Sołżenicyn uważa, że agresja polska, mogąca wywołać „zmiany genetyczne”, była o wiele groźniejsza od ataków mongolskich, które pozostawiły nietknięte struktury religijne kraju. Wojska polskie i szwedzkie nie miały zazwyczaj wielkich problemów z odparciem najazdów armii rosyjskich: źle wyekwipowanych i niezdyscyplinowanych. Fragment książki

Unikátní a rozsáhlá mezioborová práce nabízí první ucelené dějiny obrazoborectví (ikonoklasmu) - jevu, který provází a spoluvytváří evropské kulturní dědictví. S hlubokým porozuměním všem aspektům dané problematiky nás autor provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty). Jeho erudovaný výklad nespočívá pouze ve sledování vývoje filosofické argumentace od předsokratiků, Platóna, Aristotela a jiných významných myslitelů až ke Kantově a Hegelově estetice. Pozornost věnuje také tomu, jak odůvodňovala či odsuzovala zobrazování Boha nebo božského různá náboženství a duchovní směry, a poukazuje na nejednotný postoj různých křesťanských denominací. Jednotlivé myšlenkové proudy představuje na pozadí společenských souvislostí daného období a všímá si, jak ovlivnily evropské umění. Své bádání autor zakončuje mimořádně podnětnou analýzou moderního abstraktního umění (Malevič, Kandinskij, Mondrian), které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu.

Eseje zamieszczone w nowym zbiorze Alaina Besançona dotyczą problemów wiary i Kościoła we współczesnym świecie, rozpatrywanych na tle historii chrześcijaństwa. Poruszają zagadnienia roli rozumu w chrześcijaństwie, judaizmie i islamie, losu pojęcia ortodoksji w tych trzech religiach, stosunku Kościoła do komunizmu oraz do islamu. Są to eseje pięknie napisane, czasem ostro krytyczne, zawsze głębokie, wnikliwe i oparte na ogromnej historycznej wiedzy.